Rudyard Kipling
překlad: Alois a Hana Skoumalovi

KNIHY DŽUNGLÍ:
PRVNÍ KNIHA DŽUNGLÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

BÍLÝ LACHTAN

 Spi sladce, mé dítě, hle, slunce se sklání
 a zelené vodstvo se pokrývá tmou,
 jen měsíc tě sleduje na mořské pláni,
 jak klidně se kolébáš, houpity hou.
 Kde vlnky se čeří, tam hebce jak v peří
 si, lachtánku, ustel, vždyť příboj už zkrot.
 Ni bouře, ni zuby, jimiž žralok hubí,
 ti nehrozí. Klidné spi v náručí vod.
 

 

Stalo se to až někde v Beringově moři na severovýchodním cípu Svatopavelského ostrova, říká se tam Novastošna. Vyprávěl mi to zimní střízlík Limeršin, větrem zavátý do lanoví parníku, mířícího k Japonsku. Odnesl jsem si střízlíka do kajuty, tam jsem ho pár dní hřál a krmil, až se zas vzpamatoval a odlétl zpátky na Sv. Pavla. Roztodivný ptáček, ten Limeršin, ale co řekne, je pravda.

Na Novastošnu chodí, jenom kdo tam má co dělat, a to jsou především lachtani. Z šedého studeného moře se tam v létě hrnou po statisících. Na novastošenské pláži se to lachtanům žije jako nikde na světě.

Pirát o tom věděl, a ať byl kde byl, s prudkostí torpédovaného člunu každé jaro rovnou namířil na Novastošnu a celý měsíc se tam se svými druhy rval o pěkné místo na skálách blizoučko moře. Patnáctiletý Pirát byl mohutný šedý lachtan, na hřbetě úplnou hřívu a v tlamě dlouhé zlověstné špičáky. Opřen o přední ploutve trčel dobré čtyři stopy nad zem a na váhu měl dobrých sedm set liber, jenže si ho nikdo zvážit netroufal. Od rvaček byl zjizven od hlavy až k patám, ale chuť do rvaní měl pořád. To vám naklonil hlavu, jako by se bál podívat nepříteli do očí, a najednou bleskem vyrazil a tak dlouho svíral mocnými zuby protivníkovu šíji, až se mu protivník vytrhl, ale sám mu to nijak neusnadnil.

Poraženého lachtana Pirát nepronásledoval, příčilo se to plážovým pravidlům. Šlo mu jen o místo na líheň poblíž moře. O takové místo se každé jaro dralo čtyřicet až padesát tisíc lachtanů, a tak tam na pláži pískali, štěkali, řvali a troubili až hrůza.

Z nepatrného Hutchinsonova vršku bylo vidět na půlčtvrté míle pevné půdy, a kam člověk pohlédl, všude se rvali lachtani. V příboji se to lachtaními hlavami jen hemžilo: všichni pospíchali na břeh, aby si taky v té rvačce omočili. Rvali se ve vlnobití, rvali se na písku, rvali se na ohrazených čedičových skálách líhní. V hlouposti a neústupnosti si nezadali před lidmi. Samice připlouvaly na ostrov až koncem května nebo začátkem června. Netoužily po tom, dát se rozsápat. Přes šiky zápasníků se do vnitrozemí prodírali dvouletí, tříletí a čtyřletí lachtánci, kteří si ještě nezaložili domácnost. Na písečných přesypech si tam v hejnech a houfech hráli, až vyhladili ze země kdejakou travičku. Říkalo se jim holušici neboli mládež — jen na Novastošně jich bylo dvě stě až tři sta tisíc.

Bylo to jednou zjara. Pirát si zrovna odbyl pětačtyřicátou rvačku a tu se z moře vynořila jeho hebká, štíhlá, vlídnooká žena Matka. Popadl ji za límec, složil ji na vyhrazené místo a zabručel: „Už zas ses opozdila. Kdepak jsi byla tak dlouho?“

Celé čtyři měsíce se Pirát na pláži postíval, býval tedy dost (...)

(......)