Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
Samuel

Architekt Samuel Musil považoval sám sebe za schopného i slušného člověka, dobrého manžela, dokonce i dobrého otce dětí ze všech tří anebo aspoň posledních dvou manželství. O jeho odborných kvalitách nepochybovala ani většina lidí v jeho oboru, i když někteří z jeho odpůrců označovali jeho nejznámější a nejhonosnější projekty za zločiny napáchané na hlavním městě. Nyní mu také vyčítali, jak dovedně se dokázal pohybovat za minulého režimu, ale málokdo mu to pověděl do očí, a on sám si byl jist, že se nikdy nezachoval hůř, než by se zachovala většina ostatních na jeho místě, a že nikdy nerealizoval nic, co by bylo v rozporu, jak alespoň uvedl v jednom z novinových rozhovorů, s jeho „profesionálním jakožto i lidským svědomím.“

Většinu svého života prožil za komunistického režimu. Životopisnou přílohu ke kádrovým dotazníkům začínal větou: „Narodil jsem se na sklonku velké hospodářské krize v rodině chudého kovorolníka; po válce jsem brzy vstoupil do SČM a vždy jsem sympatizoval s politikou KSČ.“ Tato věta zahrnující prvních osmnáct let jeho života nebyla sice nepravdivá, nicméně v rozhovoru pro noviny při příležitosti svých pětapadesátin z ní neopakoval ani jediný údaj, spíš připomněl svoje skautská léta i skutečnost, že jeho rodiče nikdy nevstoupili do družstva a jeho strýc byl zraněn v bojích československé brigády na západní frontě. Naštěstí, když po pádu starého režimu zakládal ateliér, nikdo nepátral ani po jeho původu, ani po jeho přesvědčení. Všichni chtěli jen peníze, jejich původ je nezajímal.

Sourozence Samuel neměl. Jeho matka trpěla depresemi a nadměrnou podezíravostí, i jedno dítě pro ni znamenalo zátěž. V některých dnech odmítala se Samuelem i promluvit, natož ho pohladit nebo se s ním pomazlit. Otec se doma zdržoval málo. Hodně času trávil prací, kromě toho jej domů nic nelákalo, syn mu i vzhledem příliš připomínal jeho ženu, která mu ztrpčovala život.

Školy měl Samuel mizerné, obecnou začal za protektorátu a gymnáziem prošel v letech stalinského režimu.

Vysokou dokončil několik let po Stalinově smrti, nicméně kyjevský Kresčatik anebo stavba Lomonosovovy university na Leninských horách se ještě stále považovaly za pozoruhodná díla pokrokové architektury. On však při pohledu na ně vnímal jen jejich nabubřelou ošklivost. Diplomovou práci psal o předválečné sovětské avantgardě. Vyzvedl zásady porevoluční Asociace nových architektů, které žádaly velké bezozdobné plochy a realizaci abstraktních geometrických forem. Tyto požadavky, tvrdil, se staly inspirací i Le Corbusierova purismu.

Také se mu líbila myšlenka, že tak jako pro baroko je slohovým praznakem kruh, pro revoluční architekturu by jím měla být spirála, tvar směřující vzhůru ke komunistické budoucnosti lidstva. Avantgardisté podle jeho názoru vytvářeli skutečné revoluční umění, v němž bychom měli hledat inspiraci.

V pokrok a v socialismus, podoben v tom části své generace, věřil zpočátku upřímně. Zúčastnil se dvou brigád na stavbách mládeže, (...)

(......)