Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Od rána Daniela zlobila plotýnka, bolest vystřelovala od kyčle až do palce pravé nohy. Prvně si plotýnku „vyhodil“, když lezl skálu v Labských pískovcích, noha mu tehdy trochu podklouzla, vlastně si toho, že se mu něco stalo, všiml až příštího rána, když se nemohl ohnout, aby si obul boty.

Jitka mu pak pomáhala vstát a za chůze ho podpírala, i když to odmítal.

Snad to působila bolest, anebo počasí, nad městem visela podzimní smogová deka, ale připadalo mu, že všichni lidé, s nimiž se dneska setkal, buď naříkají nebo si stěžují. Už ráno mu Magda oznámila, že nejspíš propadne z matematiky, protože „vůbec nechápe, o co jde, a nikdo,“ dodala vyčítavě, „jí to nedokáže vysvětlit.“ Pak volala paní Máša a plakala nad svým zhrouceným manželstvím.

Měl by si jít lehnout. Ale dřív, než se k tomu odhodlal, objevil se doktor Wagner, údajně aby si z knihovny vypůjčil nějaké knížky. Knihy vybrali během chvíle, ale doktor místo aby odešel, si začal stěžovat na to, že společnost zabředla do nejpřízemnějšího materialismu, život ovládly peníze, brutalita a vulgární sex. „Ubývá těch, kdo věří v duchovní hodnoty - kromě církve, kdo ještě něco nabídne?“

Mohl by mu namítnout, že ani církev už nedokáže lidi zapalovat, to spíš udělá nějaká bláznivá sekta s novým spasitelem anebo aspoň Kristovým vyslancem v čele. Pro něj jsou lidé stále připraveni vzdát se všeho majetku anebo dokonce spáchat hromadnou sebevraždu. Řekl jen, že už prvotní církev očekávala Kristův příchod a nelítostný soud nad všemi hříšnými. A těch hříšných bylo snad málo? Ale kdo z lidí má právo je soudit?

Ano, to je moje řeč, souhlasil právník, zvláště pokud není soudce, pokud jen někde ukradne seznam jmen, otiskne je a domnívá se, že tím jsou odsouzeníhodní. „Přemýšlel jsem o vašem tatínkovi,“ a Daniel konečně pochopil, proč za ním doktor přišel a proč tak dlouho otálel s odchodem, „já bych to na vašem místě nechal spát. Pravdu po těch letech stejně nezjistíte.“

„Ale nějaké spisy, nějaké listiny se musely zachovat.“

„Nemusely. A i kdyby se zachovaly, copak v listinách, které sepisovali oni, je nějaká pravda?“

„Přece bych se rád dozvěděl alespoň něco o okolnostech.“

„Jak myslíte, bratře faráři.“ V tom případě viděl doktor jen dvě možnosti. Buď najít někoho na ministerstvu a přesvědčit ho, aby nahlédl do složky, pokud existuje, a to by asi nebylo zadarmo, anebo vyhledat někoho z těch darebáků, co Danielova otce vyslýchali, co ho měli v agendě.

Podplácení se Danielovi příčilo. A mluvit s tamtěmi ještě víc. Jenže o to, co se jemu oškliví, v téhle chvíli nešlo.

Sotva doktor odešel, vtrhl do kanceláře Lojzík, dokonce ještě v pracovním.

„Stalo se ti něco?“

„Mně? Ne!“ Pokusil se ze svých modráků smést zbytky, vápna na koberec. „Ale měli jsme na stavbě malér. Fedor, to je jeden mladej Rusák, slít z lešení.“

„Zabil se?“

„Ne, aspoň ne úplně, ale byl pěkně zřízenej.“

„Zavolali jste sanitku?“

„To je jasný, ale dělali fóry, že není pojištěnej. On makal tak, jak se to (...)

(......)