Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Eva u maturity dopadla dobře, ale Danielovi stejně připadalo, že je jakoby proměněná, sklíčená, anebo ještě spíš vzdálená všemu, co ji obklopuje.

„Máš radost, že to máš za sebou?“ zeptal se, když mu přišla oznámit výsledek.

„Asi jo.“ Od podzimu měla studovat na konzervatoři. Pak dodala: „Člověk má něco za sebou a něco před sebou. To, co má za sebou, aspoň zná.“

„A ty se bojíš toho, co neznáš?“

„Ne, nebojím se. Jenom nevím, jestli se těším.“

„To je tím, že jsi teď unavená.“

Podívala se na něj a řekla: „Já nejsem unavená, tati, jenom se nemám na co těšit!“

„Takové chvíle v životě přicházejí. A pak zase úplně opačné.“

„Ty se na něco těšíš?“

„Samozřejmě. Na vás všechny, až se večer sejdeme. Na setkání s lidmi, které mám rád. Na to, co ještě v životě poznám.“

„Ano,“ připustila. „To já taky.“

Kvečeru toho dne, právě když se chystali ke stolu, se objevil Petr s obrovskou kyticí růží pro Evu.

„Petře, ty ses zbláznil, tolik růží. Vždyť nemáme ani tak velkou vázu.“

„Já je dostal. Když jsem panu Houdkovi řek, že jsou pro tebe.“ Už čtyři týdny jezdil s holderem a tvářil se, že ho práce těší. „Ještě tohle,“ vytáhl z kapsy do papíru zabalený předmět. „To jsem ti zkusil udělat.“

Eva přijala dárek a začervenala se. V papíru byla z mědi vyříznutá holubička zavěšená na kožené šňůrce.

„Měla jen jednu dvojku,“ chlubil se Marek za ni.

„Kdybych já měl maturitu,“ Petr se snažil mluvit spisovně, „to by bylo se mnou všechno jiný.“

„Na nějaké zkoušce přece tak moc nezáleží, Petře,“ řekla Hana. „Člověk může být užitečný i bez velkých škol.“

„Dneska, když nemáte školy, k čemu vás pustěj? Nejvejš děláte to, co dělám teď. Točím volantem.“

„Co bys chtěl dělat?“ zeptala se Eva.

„Kázat. Já bych chtěl lidem říct, jak je hrozný, když nepoznají Ježíše a jeho lásku, když je dostane do moci Satan. Víte, bratře faráři, že jsem ho včera zahlíd, jak obchází?“

„Koho jsi zahlíd?“

„Byl hrozně vysokej, ještě větší než vy. Vlasy měl zrzavý jako Lojzík. Najednou se objevil na ulici, když jsem šel k sestře. Tam v Nuslích pod mostem, jestli to tam znáte, a povídá mi: Kamaráde, my se odněkud známe. V životě jsem ho neviděl, bratře faráři, já si pamatuju každýho, koho jsem kdy potkal, a tohohle bych si teprv pamatoval, protože měl na krku tetování a smrděl jak uzenáč.“

„A cos mu řek?“ zajímala se Eva.

„Řek jsem mu, že ho neznám, a on se začal chechtat a povídá: Petře, Petře, Krista Pána jsi zapřít moh, ale mě nezapřeš.“

„To, že ti řek?“ Danielovi se tahle historka nelíbila.

„Přísahám, bratře faráři!“

„Schovej si přísahy pro něco důležitějšího, Petře!“

„Tohle pro mě bylo důležitý, bratře faráři. On mě totiž vyzval, abych šel s ním, že má pro mě kšeft, když nepůjdu, že budu litovat. A já mu řek: Odstup Satane, ty stvůro pekelná. On se znovu zachechtal a najednou tam nebyl. Opravdu, přísahám, bratře faráři, tam (...)

(......)