Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Hned po ránu přiběhl do farní kanceláře doktor Wagner a sdělil Danielovi, že má pro něho důležitou zprávu o jeho tatínkovi. Podařilo se mu najít chlapíka, který má na ministerstvu přístup ke svazkům bývalé Státní bezpečnosti a byl ochoten nechat ho do svazků nahlédnout. „Potřeboval jsem to v jiné záležitosti, ale když už jsem tam byl, požádal jsem ho, aby mi dovolil nahlédnout i do svazku vašeho tatínka, pokud svazek existuje. Přinesl mi ho a já zjistil, že v něm není žádný písemný závazek, který by váš tatínek podepsal.“

Wagner pak začal vysvětlovat, jak Státní bezpečnost třídila spolupracovníky. V nejnižší kategorii byli důvěrníci, ti často netušili, k čemu jsou využíváni. Lékaře třeba stačilo přimět, aby poslal někoho do lázní anebo na vyšetření a tím umožnil, aby se Bezpečnost nerušeně dostala do bytu, kde potřebovala umístit odposlouchávací zařízení anebo si něco ofotografovat.

„Stejně ten doktor musel mít dobrou vůli jim vyhovět!“ namítl Daniel.

„Ale oni se přece nepředstavili jako příslušníci Bezpečnosti. Vydávali se za někoho, kdo má starost o zdraví svého podřízeného. Anebo za předsedu odborové organizace. Jindy předstírali, že vyšetřují nějaký kriminální přečin.“

„Myslíte, že tatínka jenom zneužívali?“

„Určitě.“

„Jak dlouho?“

„To je druhá věc, která vás potěší. Necelé dva roky. Pak tatínek, jak je ze záznamu jeho řídícího důstojníka zřejmé, pojal podezření, že s ním hrajou nějakou hru, a začal o tom mluvit se svými známými, což na něj donesl jeden z agentů, který pracoval v nemocnici. Takže svazek byl ukončen.“

„Kdy se to všechno dálo?“

„Krátce po tom, co se tatínek vrátil z kriminálu. Mimo jiné ho zařadili do kategorie: Bývalí lidé. To kvůli tomu domu po vašem dědečkovi.“

„Chudák táta. Dali lidem nálepku, zařadili je na nějaký seznam a z toho nebylo úniku.“

„Jak vidíte, tatínek jim přece jen unikl.“

Ano, nejlépe se jim dalo uniknout tím, že člověk opustil tento svět. To se tatínkovi podařilo už před šestnácti lety.

„Děkuju vám, moc vám děkuju.“ Měl by dát najevo větší radost, větší vděčnost, i když, jak si s překvapením uvědomil, nic takového necítil. Příliš vnímal vlastní břemeno, než aby byl teď schopen prožívat opravdovou úlevu. Nicméně řekl: „Jsem vaším dlužníkem, velkým dlužníkem.“ Pak ho napadlo. „Přeneseně i doslova. Asi vás ta informace něco stála, když nemluvím o čase, který jste tomu věnoval.“

„Ale, bratře faráři, šlo přece o čest vašeho tatínka. Navíc, to jsem vám říkal, jsem se k tomu člověku dostal ve spojitosti s jiným případem.“

Doktor Wagner se rozloučil a Daniela napadlo, že možná ve svazku, do něhož právník nahlížel, byly i záznamy o tatínkově osobním životě. Představa, že člen z jeho sboru zná tatínkovy poklesky, dokonce snad jména jeho milenek, ho netěšila.

Ještěže o něm snad už dneska nikdo svazek nezakládá.

O něm sice v této době svazek nezakládají, zato si ho zakládá on sám, když schovává Bářiny dopisy. Bylo by rozumnější odstranit je ze světa, ale připadaly (...)

(......)