Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
Samuel

Od té doby, co se Bára se svým synem vrátila ze Španělska, Samuel s ní odmítá mluvit o čemkoliv jiném, než co vyžaduje chod domácnosti. Pokyny, které se týkají práce, jí předává písemně. Pokud mu Bára něco sděluje, Samuel ji buď mlčky vyslechne anebo se v půli její řeči obrátí a odejde. Bára se tváří, že ji to trápí, a prosí ho, aby se udobřil, protože ho miluje, protože on je její domov, protože v mlčení se přece nedá trvale žít. Když on stále mlčí, vhrknou jí do očí slzy a odejde za dětmi anebo do svého pokoje, kde se zavře. Nemůže jí upřít, že se snaží, aby dostávala všem svým povinnostem, snaží se, aby ničím nevzbuzovala jeho další hněv. Snad se tedy opravdu trápí, ale co je její trápení proti jeho?

Musí žít se ženou, která trvale porušuje jakýkoliv řád. Tím ničí nejen jeho, ale i řád, na němž je postaven život. Po leta se jí to pokoušel vysvětlit, ale bez výsledku, nebo spíše naopak, Bára je stále vzpurnější, sebere se uprostřed března, kdy je nejvíc práce, a odjede si s klukem, který jen tak tak prolézá ve škole. Udělají si výlet ne třeba do Krkonoš, ale rovnou na druhý konec Evropy. Proč? Bára se vymluvila na Sašovu alergii, ale ve skutečnosti jí nešlo o nic jiného, než dát jemu najevo, jak pohrdá vším, čím on se řídí, co on si přeje. Dokázat mu, že dělat si, co se jí právě zachce, je její svaté právo. A zřejmě jí ani nepřijde na mysl, že tahle legrace stála spoustu peněz, které by bývalo třeba investovat do rozvoje ateliéru. Pak předstírá, že se diví, proč ho ateliér přestává zajímat. Z jakého důvodu by však měl pokračovat v díle, kterým jeho žena zjevně pohrdá, budovat něco, co ona máchnutím ruky zboří, jakmile on zmizí ze světa?

Zajde tam už sotva dvakrát týdně, zkontroluje práci, zadá úkoly, ale sám v sobě nevykřeše chuť cokoliv projektovat, cokoliv vymýšlet, cokoliv vytvářet. Přestal pracovat i proto, aby jí předvedl, jak hluboce zranila samu podstatu jeho osobnosti, jak tím trpí.

Trpí zle. Dny před ním rozevírají svůj chřtán, on do něho nehybně civí a uvažuje o tom, který z nich bude poslední. Ze zoufalství se zabývá otázkou, jak by ještě mohl změnit svůj život. Co kdyby se vrátil ke své druhé ženě? Nemluvil s ní už několik let, ale pokud ví, zůstala sama. Třeba by ho přijala, s ní by mu bylo líp, ona by ho aspoň neusilovala zničit. Jenže pokud by to udělal, připravil by svého jediného syna o otce tak, jako o něj připravil své obě dcery. Navíc všichni, na nichž mu snad ještě záleželo, by jeho návrat k té stařence, od níž před patnácti lety odešel, považovali za jeho naprostou životní prohru. Nikdo by mu neuvěřil, že to udělal dobrovolně, že od ženy, kterou ostatní považovali za krásnou, zajímavou a přitažlivou, která se ke každému muži kromě svého vlastního chovala vlídně nebo dokonce svůdnicky, odešel jenom proto, že život s ní už nebyl k unesení. Mohl by si samozřejmě najít i úplně jinou, možná mladou, možná zajímavou a určitě méně výstřední ženu anebo aspoň milenku, ale jednat za zády vlastní (...)

(......)