Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmá

1

Jaro teprve začíná, prší a fouká studený vítr, na horách prý sněží.

V Tatrách zahynul pod lavinou bývalý ministr se svou dcerou. Na bilbordech visí reklama s nahou ukřižovanou ženou, čtyři pětiny dotázaných občanů republiky se vyslovily pro euthanasii, skinheadi demonstrovali pro obnovu trestu smrti. Má se postavit na nábřeží nový výškový hotel, který by pozměnil panorama staré Prahy?

Daniel s Bárou spolu sedí v garsoniéře na Červeném vrchu a probírají události, které jsou odtažité anebo se jich aspoň bezprostředně nedotýkají. Ještě nedávno mluvili ze všeho nejvíc o lásce, ale teď má každý své soužení a snaží se je překrýt slovy. Za několik dní to bude rok, co Danielovi zemřela matka, rok ode dne, kdy poprvé uviděl ženu, která teď sedí proti němu.

Snaží se oba nemyslet na to zlé, na to obtížné, v čem žijí mimo inkubátor, který si zbudovali pro svá vzájemná setkání.

Daniel přinesl Báře kytici růží a také secesní skleničku, z které teď ona upíjí víno.

„Za co je ten pohár?“ zeptá se ho.

„Za to, žes tehdy přišla."

„Přišla jsem kvůli sobě.“

„Ale mně jsi pomohla.“

„V čem?“

Ano, v čem? „Myslet víc na život než se poddávat smutku a myslet na smrt!“ řekne.

„Přišla jsem proto, že mi bylo smutno a myslela jsem na smrt. Líbil ses mi,“ řekne pak, „kázal jsi o lásce a mě napadlo, že ji hledáš stejně jako já.“

Políbí ji za ta slova, ale nedokáže se radovat z její lásky tak, jako ještě před několika týdny. Příliš mnoho se zřítilo kolem nich; když se k ní snaží přiblížit, musí se prodírat troskami.

Bára si vzpomene, že přítelkyně Helena se rozvádí.

Proč?

Její inženýr se opíjel, už to s ním nemohla vydržet, zamilovala se.

Do koho?

To je přece jedno, řekne Bára. Chce prostě být s tím, koho má ráda.

V tom oznámení se skrývá výčitka. „Kdekdo se rozvádí,“ dodá ještě Bára.

„Myslíš, že bychom to měli udělat taky?“

„Možná měli, ale neuděláme.“

Vypijí rychle láhev vína, mají málo času. Pak se spolu milují. Milování je aspoň na okamžik vzdálí ze světa, v němž se po zbytek dne, po zbytek dní oba pohybují, a oni si mohou tiše říkat láskyplná slova.

Potom se Bára rozpláče.

„Co je ti, holčičko?“

Ale Bára vrtí hlavou, nechce ho zanášet svými starostmi, ví, že má svého trápení dost.

„Netrápím se, když jsem s tebou.“

„Já jsem taky šťastná, když jsem s tebou. Jsou to jediný chvíle, kdy jsem šťastná.“

„Ale pláčeš.“

„Pláču, protože jsem s tebou tak málo. Protože nevím, jak dál. Miláčku můj, mně je tak těžko, mně je tak smutno, a ty mě nechráníš, ty mě jenom k sobě lákáš, ale pak mě vyženeš ven, kde to studeně fouká.“

Daniel mlčí. Pak se zeptá, co je nového u ní doma.

Bára řekne, že Sam většinou mlčí. Bere prášky, a to ho trochu zklidnilo. Snad ho přešel ten šílený nápad s převtělenou vražedkyní, pistoli Bára zamkla ve svém stole, a on, i když si toho jistě všiml, se po zbrani neshání. Neomluvil se, ale tváří se, že se na nic z té šílené scény, kdy ji chtěl zastřelit, nepamatuje. Možná se (...)

(......)