Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Daniel oznámil staršovstvu svůj úmysl po několik měsíců nevykonávat funkci faráře. Příliš ho zaneprázdňuje budování Diakonie a také by se rád soustředil na přípravu výstavy svých řezeb, ta se má zahajovat koncem jara. Ani jeden z těch důvodů nebyl tím skutečným důvodem, ale staršovstvo přijalo jeho žádost s pochopením, přijalo i jeho návrh, že ho bude po čas mimořádné dovolené zastupovat vikářka Hájková.

Pro své kázání na rozloučenou si vybral text z Pavlovy epištoly k Filipským: A tak, moji milí, jako jste byli vždycky poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti -, s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět...

Tak se tedy loučil jako dobrý, svědomitý pastýř, který opouští svěřené mu stádo a který ví, že se vymyká z pokřiveného a zvráceného světa, stejně jako se z něho vymyká i on.

Je v takovém nabádání, v takové výzvě pýcha či jen touha po větší spravedlnosti? Může být tato touha komukoliv upřena?

Ti, kdo toužili stát se Božími dětmi, hovořil, často se dívali na ty kolem sebe jako na politováníhodné chudáky, kteří své břicho, jak říká apoštol, považovali za boha, smýšleli přízemně a chlubili se tím, zač by se měli stydět, považovali tedy ostatní za pokolení pokřivené a zvrácené. I nám, když se díváme na svět kolem sebe, připadá, že pustne, že všechen život se stále více proměňuje v rej kolem zlatého telete. Ale nepropadejme pýše, nedopusťme, aby naše srdce zatvrdila přísnost, s níž bychom hleděli na své bližní. Není na nás, abychom je odsuzovali, na nás je, abychom žili jak nejlépe dovedeme, abychom věděli, že každý z nás pochybí. Náš život nemůže být bez poskvrny, ale my máme naději v tom, že Pán Ježíš nás neopustí, že v něm máme své světlo, které i v nejhlubších tmách zazáří a je schopno nás z nich opět vyvést.

Daniel hovořil a jako by v mlze zahlížel známé tváře, znal všechny, kteří se tu sešli, znal je jménem, znal jejich životní příběhy, trápení, zaměstnání, jména jejich dětí.

Za oknem vířily velké vločky jarního sněhu. Jako tehdy před rokem. Najednou mu vyvstal ten den obratu, lze-li vůbec nalézt den obratu, matka mu umírala a on se snažil v sobě vzburcovat všechnu svoji víru, vzburcovat anebo prosit o ni. O víru v to, že duše lidská je nesmrtelná, a v tu chvíli, kdy se jeho mysl upírala docela jiným směrem, vstoupila do těchto prostor žena, která měla, která chtěla docela proměnit jeho život.

Jeho mysl se toulala v minulosti, zatímco jeho ústa promlouvala o tom, jak důležité je přinášet světlo do života těch druhých. Není nic podstatnějšího, čeho by člověk mohl ve svém životě dosáhnout. Být světlem v životě bližního znamená víc než všechno bohatství, než jakékoliv postavení, než všechna moc.

Neřekl, že (...)

(......)