Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4
Hana

Daniel už čtvrtý den leží na koronární jednotce, a tak se Hana zase vrací do nemocnice, tentokráte jen jako dobrovolná ošetřovatelka. Infarkt byl dosti rozsáhlý, postihl skoro čtvrtinu srdečního svalu, ale lékaři jsou spokojeni s dosavadním průběhem hojení.

Hana sedí u Danielova lůžka, drží ho za ruku a snaží se, aby vypadala pokojně a Danielovi dodala důvěru a sílu. Každý den mu opakuje, že se za něho všichni modlí, doma i ve sboru, lidé volají na faru a ptají se, jak se mu daří. Hana se na Daniela usměje, pohladí ho po ruce a řekne už snad po sté, že bude zase všechno dobré, na srdci mu zůstane malá jizva, ale srdce bude zase v pořádku, bude mu ještě dlouho sloužit, jen si teď bude muset dávat pozor, aby se nepřemáhal, a až se vrátí, bude si muset pořádně odpočinout, vždyť poslední leta neměl téměř dovolenou.

Daniel na ni mlčky hledí, do jeho šedomodrých očí jako by se vkrádalo stáří, anebo, Hana to zná až příliš dobře za těch třicet let, co pracovala v nemocnici, jako by z nich hleděla smrtelná únava.

Hana ještě podá zprávu o tom, jak pokračuje přestavba na faře, už přivezli hrnčířský kruh, truhlář staví police. Paní Máša chodí teď obden na faru, shání knížky do knihovny, už jich dala dohromady několik krabic, většina z nich je pro děti.

Daniel se zeptá na její děti.

Paní Máša bude mít příští týden nový soud. Doktor Wagner věří, že je dostane nazpátek, musí jen prohlásit, že ten papír, na kterém se dětí vzdala, podepsala svému muži pod hrubým nátlakem. Ještě před několika týdny by asi nic takového prohlásit nedokázala, ale teď už se aspoň trochu vzpamatovala z toho šoku, že ji manžel opouští. Hana s ní o tom stále znovu mluví a snaží se jí dodat sílu.

Hana ještě poví o Magdě a Markovi, kteří se už nemohou dočkat, až Daniela přemístí na oddělení, kam by mohli za ním. Pak se odmlčí. Není si jista, co v této chvíli Daniela zajímá, bojí se, že její starosti jsou mu vzdáleny, starosti všech lidí mu asi připadají bláhové, protože v téhle chvíli jeho tělo a ještě spíš jeho duše vedou zápas s tou smrtelnou únavou, kterou Hana zahlédá v jeho očích. Měla by ho něčím povzbudit, ale neví, čím. Řekne tedy, jak jí chybí. Řekne mu: „Dane, já tě mám ráda. Jsi můj nejdražší člověk. Až se vrátíš, budu se o tebe starat, aby ti bylo dobře. Pojedeme třeba ven k našim a kam budeš chtít.“

V Danielových očích se najednou objeví slzy, jeho rty se bezhlese pohnou.

„Chceš něco říct?" ptá se Hana. Otře mu slzy a podá skleničku s čajem, aby si mohl svlažit rty.

Daniel se opravdu zeptá, poprvé se na to zeptá: „Jak se to vlastně stalo?“

A Hana mu vypráví, jak, když dlouho nešel k obědu, seběhla dolů do jeho dílny a on ležel u okna a sténal.

„Strašně jsem se lekla,“ vypráví Hana. Hned jí napadlo, že by to mohlo být srdce, a volala rychlou záchrannou službu. „Odvezli tě sem a od té doby jsi tady.“

„Já si to tak myslel,“ řekne Daniel a zavře oči.

„Byla jsem u tebe celou tu první noc, ale tys o tom nevěděl.“

Hana ještě (...)

(......)