Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8
Dopisy

Milá Báro,

Dneska jsem poprvé trochu chodil, odpojen od hadiček. Chůze je projev života a tedy ještě žiju, i když nevím, kolik kroků mi bude souzeno ujít. Ale žiju, a to znamená, že ještě s Tebou můžu mluvit, v duchu aspoň. Anebo se s Tebou rozloučit, abych, pokud odejdu, neodešel bez rozloučení. Loučit se neznamená říkat sbohem, ale povědět to nejpodstatnější, povědět to, k čemu jsem předtím nenalezl čas anebo odhodlání...

Po hodině (trochu se mi udělalo slabo):

Celý život jsem toužil po blízkosti milované bytosti. Tedy po důvěrnosti. Je vůbec možná mezi dvěma lidmi? Důvěrnost má mnoho stupňů: lidé si jsou blízcí, když spolu můžou bez obav rozmlouvat, když se objímají, když se milují. Je milování poslední, nejvyšší stupeň důvěrnosti? Milovat se člověk může s leckým (i když to nebyl nikdy můj případ), ale je to ta nejvyšší důvěrnost?

Nejvyšší stupeň důvěrnosti - to je přece schopnost úplně důvěřovat a tedy možnost se svěřit se vším, i s tím nejtajnějším, i s tím, co člověk sám před sebou tají. Neobelhat ani v tom, v čem člověk sám sebe obelhává...

V noci: Kde jsem to vlastně přestal? Přišla jsi za mnou, jako tolik lidí, protože ses lekala smrti. Já Ti říkal, jako tolika lidem, že smrt je překonána jednou jedinou obětí, jednou jedinou smrtí na kříži. Říkal jsem to i sám sobě. Strašně jsem si přál tomu věřit a nikdy nikomu, ani jedinému člověku, ani své první, ani své druhé ženě jsem se nesvěřil, že o tom pochybuju. Že vlastní přání, touhu a naději vydávám za nejvyšší pravdu. Teď, v této chvíli, když nevím, jestli to nebude můj poslední vzkaz, to přiznávám aspoň Tobě. Ty mě neodsoudíš, vím, nepohoršíš se nade mnou a pochopíš mě.

Tvrdil jsem Tobě i jiným, že nás vykupuje boží láska, ale myslím, že jsem se mýlil. Myslím, že není nikdo, kdo by jednou soudil naše viny, kdo by odpouštěl a dal nám rozhřešení. Není vyšší spravedlnost než ta naše. Není věčné trvání, je leda věčné zapomnění.

Co zbylo z toho všeho, co jsem v životě hlásal a oč jsem usiloval? Snad jen přesvědčení, že láska je to největší, co nás v životě (...)

(......)