Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
Matouš

Matouš Volek se narodil a vyrostl v Michli. Jeho táta byl krejčovský dělník, velice tichý a pokorný člověk. Zemřel na pozdě objevenou tuberkulózu, když bylo Matoušovi třináct. Několik dní před tím, než otec zemřel, spatřil Matouš nad jeho hlavou podivnou zář, která rychle bledla, až docela zmizela. Vylekalo ho to, ale o svém pozorování nikomu nepověděl.

Matouš po otci zdědil vychrtlou a mírně zakrslou postavu. Také dalekozrakost, píli, sklon k meditování, až chorobné střídání nálad a strach z žen.

Matoušova matka se už znovu nevdala, obětavost, která byla základním rysem její povahy, přenesla z nemocného muže na zdravého syna. Pracovala jako pošťačka, její povinností bylo obejít každý den desítky ulic, v nichž v té době převládaly nízké nouzové baráčky. Nicméně se stačila ještě vrátit natolik včas, aby synovi připravila oběd a pohovořila s ním o jeho problémech. Dokonce se mu snažila pomoct při studiu tím, že ho zkoušela ze školní látky, když si ji předtím sama narychlo osvojila z jeho učebnic. Přála si, aby byl studovaný, učený a lidmi vážený. Nejlépe lékař anebo aspoň inženýr.

Matouš opravdu studoval, i když něco zcela jiného: orientalistiku na filosofické fakultě. Protože byl jazykově nadaný a neměl jiné zájmy (s děvčaty nechodil, anebo spíše žádné nepocítilo potřebu chodit s ním), využil příležitosti a naučil se čínsky. Seznámil se s čínským způsobem myšlení, nejvíc ho v té době zaujal taoismus, i když si z něho pro svůj život bral jako většina Evropanů jen něco; rozhodně se nedokázal důsledně oprostit od vlastního já.

Když v roce šedesátém osmém republiku přepadla sovětská vojska, studoval Matouš třetí ročník a jako většina jeho kolegů se vydal proti invazi protestovat do ulic. Jak se však politická situace horšila, musel se rozhodnout, zda setrvá ve vzdoru a připraví se tak o možnost prosadit se v profesi, pro niž se připravoval, anebo naopak využije příležitosti, kterou jemu mladému a tedy ničím se neprovinivšímu doba nabízí. Představa, že by ztratil možnost jakkoli se uplatnit, se mu nelíbila. Jedna z moudrostí Starého Mistra zdůrazňovala, že jen ten vítězí nade všemi, kdo se dovede přizpůsobit každému. „Kdo chce být nad lidmi, musí se jim v slovech ponížit.“

Rozhodl se tedy soužit se staronovým režimem, čímž rozuměl: vstoupit do požadovaných organizací, chodit řádně k volbám a nezúčastnit se ničeho, co by mohlo vzbudit pochybnosti o jeho loajalitě, ale také ničeho, čím by si sám před svým svědomím zadal. Moudrý člověk přece staví na skrytém životě a na nečinnosti, tedy se s nikým nepře a tak se vyhne zbytečným sporům. Jeho nejlepší učitelé museli z fakulty odejít, ale ti, kteří se rozhodli podobně jako on, zůstali. Výuka jazyků se příliš nezměnila, zato z dějin docentka vypouštěla nejpodnětnější a také nejpodstatnější epochy na úkor té poslední, komunistické. Nevadilo mu to příliš, vědomosti hledal spíše v knihách, které si buď opatřil dřív, než je vyřadili z knihoven, anebo si je půjčoval od (...)

(......)