Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

Majitel realitní kanceláře a člen staršovstva Kodet Danielovi dlouze tiskl ruku. „Ještě jednou mou nejhlubší soustrast, bratře faráři.“

„Já vám děkuju, že jste se přišel s maminkou rozloučit.“

„To je samozřejmé, přece jsme ji všichni znali a měli rádi. Taky to neměla v životě lehké. Jen lituju, že se nedočkala toho, čeho jsme dosáhli,“ přešel realitní agent k věci.

„Mamince na tom domě nezáleželo, vždyť to víte.“

„Stejně by ji to potěšilo. Už kvůli vám přece.“ Vytáhl z registračky šanon, na němž byly jméno ulice a číslo domu. Chvíli v něm listoval, pak začal rozebírat situaci a nabídku. Za dům, který není v nejlepším stavu a navíc je plný nájemníků, kteří platí regulovaný nájem, tedy ani tolik, aby to pokrylo nejnutnější výdaje, mohou ihned dostat od německé firmy pět a půl miliónu korun. Je pravda, že ceny činžovních domů, až se uvolní nájmy, půjdou nahoru, ale ten okamžik není v dohledu, a tak se dá spíš počítat, že ceny budou nějaký čas poněkud klesat. Ale i kdyby zůstaly stát, dům bude chátrat, protože na opravu by bylo zapotřebí spousty peněz, které nemáme, a zchátralý dům pochopitelně klesá v ceně.

Daniel naslouchal mlčky a nedokázal se přinutit, aby uvěřil, že se mluví o jeho majetku a o jeho penězích. Po celý svůj dospělý život byl zvyklý řešit, zda si může koupit nové boty anebo má dát potřetí podrazit ty staré. Ponožky nosil spravované a na zahrádce u fary pěstoval salát, rajská jablíčka, dokonce i mangold. Zjara trhávali s Hanou kopřivy, z nichž se dala připravit výborná polévka. Miliony korun si nikdy nepředstavoval, stejně jako miliony světelných let.

„Co tomu říkáte, bratře faráři?“

Netoužil po majetku, ale je pravda, že jeho otec na tom domě lpěl, a skutečnost, že vlastnil dům, přispěla k tomu, aby byl považován za třídního nepřítele a hodil se do inscenovaného procesu. Kvůli otci by si měl dům ponechat, jenže co by si s ním počal? Ale co si počne s penězi? „A moje sestra, jste si jist, že nemá nárok?“

„Právní nikoliv. Je cizí státní příslušnicí a má trvalé bydliště mimo naši zemi. Ale pokud byste se chtěl s ní nějak vyrovnat - nikdo vám to nemůže zakázat.“

„Ano, samozřejmě.“ Chtěl dodat, že pro sebe nepotřebuje, nebo dokonce nechce ani zlomek té částky, ale napadlo ho, že by to nebylo vhodné říkat nahlas právě muži, který byl zřejmě pyšný na to, že pro něho dokázal sehnat dobrého kupce.

V případě, že souhlasí, může se kupní smlouva ihned uzavřít. Bude třeba vyřídit ještě několik formalit, nicméně zástupce firmy nechal malou zálohu, kterou si může farář převzít.

Dostal tedy v obálce balíček tisícikorun, malá záloha činila víc než kdykoliv držel v rukou. Poděkoval a schoval peníze do náprsní kapsy, která se poněkud nadula. Mohl teď odejít, ale bylo mu stydno, že vlastně přišel jenom kvůli téhle tak neduchovní záležitosti a převedl řeč na situaci ve sboru, chvíli také mluvil o vězních, které navštěvuje a z nichž jeden či dva projevují snad opravdovou snahu porozumět tomu, o čem s nimi mluví. (...)

(......)