Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8
Dopisy

Moje drahá,

Evička před chvílí usnula, nemusíš mít o ni starost. Tvoje maminka teď u nás i přespává, včera jí malá prvně řekla: „Bábo!“ Sedím v našem pokoji, měl bych si připravovat kázání, ale nemůžu se soustředit, myslím na Tebe, je tu bez Tebe prázdno, i když se každou chvíli někdo zastaví, i když tu každou chvíli je plno lidí, vždyť to znáš. A všichni se přeptávají na Tvé zdraví a modlí se za to, aby ses co nejdřív uzdravila.

Také mi Strakovi říkali, že ve Staré Vsi žije nějaký pan Zástěra, léčitel, bere si sílu ze stromů a předává ji lidem. Straková měla tu velkou bulku na tváři, doktoři říkali, že ji může odstranit jenom operace, ale ten Zástěra na ni třikrát vložil ruce a boule zmizela. Prý za ním jezdí lidi až z Prahy, Brna nebo Olomouce. I doktoři tam údajně jezdí, a když vidí výsledky, říkají, že je nedovedou vysvětlit. Až se vrátíš z nemocnice, jeli bychom toho člověka navštívit.

Kázat budu tuhle neděli na Matouše čtrnáctou kapitolu o nasycení zástupu, ale nejvíc mě zaujalo to místo, které se obvykle příliš nezdůrazňuje. „ Uzřel zástup mnohý. I slitovalo se mu jich, a uzdravoval nemocné jejich.“ Uvědomil jsem si, že to stále platí: jeho moc uzdravovat všechny, kteří vzbudí jeho slitování. A to přece nemá mezí, protože on je vtělením lásky. Proto přišel mezi nás živé a proto taky zemřel tak, jak zemřel. Aby uzdravil nás churavé a dal nám Život - tady i tam - život v lásce a v naději. O tom chci kázat, a Ty přece víš, že to budu mluvit ze všeho nejvíc k Tobě, o Tobě, že se uzdravíš.

Chci, abys věděla, že jsem s Tebou v každé chvíli, ve dne v modlitbách i v myšlenkách, v noci ve snech.

Dneska se mi zdálo, že spolu jdeme po vltavském břehu u Zbraslavi, byl slunný letní den a Tobě ve slunci zářily vlasy, jako by v nich planul oheň. A byla jsi úplně zdravá, smála ses, slyšel jsem Tvůj smích. A pak najednou přijela loď, velký parník plný veselých cestujících, zněla odtamtud hudba a viděli jsme barevné lampióny a...

Zrovna se ozvala malá, tak jsem vstal, ohřál jí trochu kašičky, už zase spí. Nebudu pokračovat ve snu, radši se s Tebou rozloučím, musím se přece jen pustit do toho kázání, zítra ráno dopis hodím k Tobě do nemocnice a pozítří jsou už zase návštěvy, Těším se na Tebe a objímám Tě v. duchu. A věř, prosím Tě, neztrácej doufání. Víš, co řekl on: „Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila.“

Líbá Tě Tvůj Dan

* * *

Milý Dane,

Můj nejdražší, před chvílí mi dali Tvůj dopis a já radši hned odepisuju, i když vím, že zítra přijdeš, ale co když se něco stane mezitím? Cítím se hrozně slabá, ale to neznamená, že jsem přestala doufat a věřit. Jenže nedokážu nevnímat, co mě čeká. I Ty to přece vidíš a svůj sen jsi nedopověděl ne proto, že se vzbudila Evička, ale proto, že ses ho sám polekal. Na tu loď jsem totiž nastoupila jenom já, a když jsi chtěl nastoupit za mnou, loď se dala do pohybu a Ty už jsi nestačil naskočit. Že to tak bylo, Dane? Ale ti cestující byli veselí, netruchlili, i když věděli, že už (...)

(......)