Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Janka ležela v cizím pokoji. Neměli pro ni postel, jenom slamník jí přitáhli do rohu; uprostřed místnosti se na haldě válely zbytky jejich věcí: truhla a balíky s prádlem a matčiny ublácené galoše, matka ve vedlejší místnosti pila a občas vyrážela nesouvislé výkřiky a kletby a marná obvinění, stará Bajková hlasitě vzlykala nad mrtvým synem: „A umřel v hříchu, snad už se nikdy nesetkáme.“

Neznámý voják hrál pod oknem na trubku táhlou, žalostnou melodii, hrál velmi dobře, i když se melodie pro trubku nehodila a ten člověk ji určitě hrál jen proto, že ji kdysi hrával na jiný nástroj, teď však jiný neměl po ruce.

Nemohla spát. Musela stále vzpomínat na poslední dny, na výbuch, který ji shodil z vozu, na útěk do prázdna, na to, jak se k ránu prokřehlí a zvlhlí vraceli lesem; podpíral ji a nakonec ji skoro nesl a snažil se jí dokonce dodat náladu a vykládal, že jednou lidé udělají ještě jeden Měsíc, aby v noci bylo víc světla. Pokoušela se ho poslouchat, ale mučila ji žízeň, takže nemohla myslet na nic jiného nežli na vodu, až došli k jakési mokřině s nazelenalou tlící hladinou. Lehla si k ní a pila, jako pijí kočky anebo ještě spíš nemluvňata. Sála vodu a ještě nyní cítila tu velkou, nesmírnou, chladivou rozkoš. A v té chvíli si prvně uvědomila, jak strašné je nežít, nemoci ochladit horečnatá ústa a nikdy už necítit žádnou rozkoš. Obrátila se k němu a řekla nahlas: „Teď budu žít!“ ale on nejspíš nepochopil, co tím myslela.

Hlavně aby se mi ruka brzy zahojila, pak půjdu hned do města. Měla na podzim nastoupit do místa, jen jako ficka, ale přesto se těšila: že se zbaví věčně opilé a křičící matky, a na (...)

(......)