Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Michal si vzal z poličky jednu z brožurek, rozevřel ji, potom si připravil papír a ořezal tužku.

Bydlel v malé svobodárně, umyvadlo a záchod na chodbě, v pokoji stará železná postel, stůl a kovová skříň. Koupil si ještě rádio a tuhle poličku na knihy. Měl ji plnou. Sháněl brožurky o politice a o filosofii, o náboženství a o ekonomii. Zdálo se mu, že ty knížky mu mohou získat aspoň trochu vážnosti, večer k nim usedal a netrpělivě obracel listy, byly obvykle plny cizích slov a nudných výkladů, přečetl sotva deset stránek a ukládal je navždy do poličky. Ale měl výbornou paměť, i těch deset stránek mu dovolovalo, že se někdy blýskl znalostmi, které jiní neměli.

Sedl si ke stolu a začal zvolna opisovat věty. Měl sestavit desetiminutovku o válce na vzdáleném konci světa, který nikdo nesměl považovat za vzdálený.

Nemohl se však soustředit, připadal si stále jako chycený v pasti. Komise přijížděly a vyslýchaly je jako nějaké zločince; jakýsi chlapík z Bezpečnosti mu kladl déle než hodinu nesmyslné otázky, odkud je a proč přijel sem, a díval se přitom na něho, jako by v něm užuž odhalil viníka té ničemnosti.

Psal pořád, nejlepší by bylo honem se dostat odtud, vracel se přitom domů na vesnici, seděl v hospodě, dovolovali se ho, smějí-li si přisednout, a děvčata přicházela se sklopenýma očima a čekala plna vzrušení, osloví-li je.

Byl mírně blahovolný a rozpomínal se úmyslně dlouho na jejich jména. Ty jsi Anička Čolláková… aha, bydlelas tam na zámku…, a co bys chtěla?

Tátu chtějí vyhodit ze školy. Prý špatně zvonil… Michale, kdybys to mohl nějak zařídit. Vždyť jsem se ti vždycky líbila.

Uvidíme, uvidíme! Potom jí ještě řekl: Zastav se někdy u mě! A nasedl do auta, projel tou vesnicí a viděl je, jak stojí se skloněnými hlavami. Nikdo z nich to nikdy nikam nedotáhl!

Na papírku měl vypsaná podivná jména: Hamhyng, Činnampho, Čang-jon, nedovedl si představit tu zemi.

Obvykle, když si připravoval referáty, nesnažil se nijak představovat si obsah vět, které vybíral z brožurek. Ostatně to u mnohých ani nebylo možno. Ale teď, když psal, že by nová válka připravila bezmezné utrpení milionům žen i dětí, představil si skutečnou válku, jak vezli umírající Baňasovou na tvrdém voze, jak ji snášeli do hospody a ona sebou začala trhat, bílá jako z vosku, šaty ztěžklé krví, chroptěla hrůzou. Stál tehdy kousek od toho a umiňoval si, že bude v životě sakra opatrný, aby takhle neskončil.

A proto musíme aspoň usilovnou prací přispět k udržení…

Zase před ním začaly vyvstávat trosky, ocelové pruty číhaly ze zdí, nemohl tomu uniknout. To ten živel Aljechin, pomyslel si nenávistně, kdyby se staral, oč měl, musel by si všimnout, že není do směsi dost cementu. Mohl obstarat někde pár pytlů, a všechno by vypadalo jinak.

Nelíbila se mu ta věta. Škrtl ji a napsal: A proto musíme bděle a usilovně svou prací přispět…, někdo zaklepal.

„To jsi ty?“ podivil se, když uviděl Pavla. „Stalo se zas něco?“

Nebyl nijak nadšen tou návštěvou, parta si (...)

(......)