Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMÁ

Janka

1

Janka seděla v malém nádražním výčepu, cikánky s dětmi, gumové galoše na bosých nohou chlapců, směs jazyků, květované šátky, široké černé sukně, koupila si několik koleček salámu a láhev minerálky, u pultu se kolébal opilý stařec s krásným čelem, v ruce držel pivo, kdosi mu do něho zvolna bryndal oranžovou limonádu.

Stařec si jí všiml, přišel k ní: „K čemu je ti královna ze Sáby? Nebyla žádná královna ani Sába. A lidem to nevadí, dál hledají nové královny.“

Byla zase doma.

Aspoň si promluvím se známými. Nijak se domů netěšila, ale také už se tolik neděsila prázdné opuštěnosti, do které se vracela. Kdysi odtud utíkala, velice si přála najít nějakou změnu. Člověk ovšem nemůže nacházet stále nové změny, musí se proto obracet k sobě anebo se smířit. Zvykla si smiřovat se s tím, co právě jest, poznala, že tak to činí většina druhých. To ji usmiřovalo. Naplňovala den po dni a žila z malých potěšení a nudných starostí a říkala jako všichni: To je život! A skutečně, co jiného byl život?

Ostatně ji neponechali napospas zahálce: zvolili ji brigádnickou referentkou, byla to malá funkce, zavalila ji však spoustou únavných úkolů, malovala grafy, telefonovala anebo musela sedět na schůzích, kde se hovořilo stále stejně: připravovaly se referáty, oslavy a hodnocení a mluvilo se o práci, o tom, v čem žila po celý týden – a to ji ještě více unavovalo.

Ale byla to zklidňující únava. Nezbýval jí čas ani energie na hádky ani na to, aby si představovala ještě něco jiného než to, v čem žila, a než na to, co si představovali všichni kolem ní.

Jenom někdy ve snu k ní sestupovaly zvláštní barevné představy: slunná pastvina a měkká křesla, červené lišky s hebkými kožichy, tanečníci ji houpali v náručí, pak ji vedli k zlatým oltářům.

Když se vzbudila, připomněla si celou svoji hořkost a myslela na svou skutečnou svatbu, na všechny naděje a klamné představy – nic z toho se vlastně neuskutečnilo: celá láska, celý život jí někdy připadaly jako velký podvod, jako kázání v kostele, jež mnoho slibuje a navíc opojí hudbou varhan a vůní kadidla, a když člověk vyjde ven, stojí sám v prachu nedlážděné cesty a kolem něho jako každý den pouze kejhají husy.

A tu si říkala: Uteču, uteču od všeho, a teprve začnu žít. Ale neměla kam utéct a nevěděla také, jak by začala žít.

Někdo jí položil ruku na rameno: „Janko, co tu děláš?“

„Ach bože, Jožko!“

Přihladila si rychle vlasy, byla špinavá a zmačkaná z vlaku.

„Muže jsi nechala v Čechách?“

„Přijela jsem sama. Psali, že mámě je nějak zle. Nevíš o tom něco?“ Zalovila rychle v tašce a podala mu telegram.

Prohlédl si ho lhostejně. „Nevím. Přijdu teď málokdy domů. Co tam?“

Byl přiopilý, zestárl velmi. Pod očima mu visely žluté váčky, černé vlasy mu prořídly a ztratily lesk. „Koukáš na mě?“ přejel si neoholenou tvář. „Zvorali mi život…! A co ty?“

„Už mě vzali do kanceláře! Dělala jsem sekretářku!“

„Á, dáma!“

„Takových je,“ řekla tiše. „A ještě mi to (...)

(......)