Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Cestou z práce se Pavel zastavil v konzumu. Koupil si chleba a salám. „Kdy se vám vrátí ženuška?“ zeptal se kupec. Nedočkal se odpovědi, řekl tedy: „Však to jde bez ženský taky, ona vždycky nějaká zaskočí, co?“ a zasmál se.

Také se zasmál. Namlouval si, že mu nezáleží na tom, kdy se Janka vrátí, že už mu teď na ničem příliš nezáleží. Už vyrostl z těch svých bláznovství.

Honil se pořád za něčím, co mu stejně unikalo. Přemýšlel o věcech, o kterých přece nemusel přemýšlet, přál si žít nějak, aby jeho život nebyl marný, ale měl smysl – věřil, že jen když ten smysl najde, může být šťastný. Jenže se vlastně stále jen znovu zklamával. Proč to tedy dělal?

Objevil, že mezi štěstím a neštěstím leží ještě velká prostora. Člověk se v ní mohl klidně pohybovat, nepřibližoval-li se ke kraji.

Snažil se tak žít celý poslední rok: nemyslet na nic, nic příliš nechtít, nic příliš nečekat, poslouchat v hospodě řeči, zahrát si karty, radovat se z maličkostí, šetřit na ledničku a na Jančiny šaty, jeho život se skutečně ztišil a poslední měsíce před Jančiným odjezdem se hádali méně často a méně krutě, zvykli si žít vedle sebe. A jemu se vracela aspoň naděje z jejich lásky. Teď, když byla pryč, zapomínal rychle na prázdné chvíle, které tkvěly mezi nimi, a vyvstávaly mu jenom okamžiky blízkosti, bezvýznamné záblesky, nečekaná setkání uprostřed města, unavené oči, padlý strom, který museli přelézat za noci, bezděký úsměv; a stále více věřil, že se přece jen milují.

Došel ke svému domku, pode dveřmi se bělala obálka, zaradoval se, že je od ní, bylo to ale jenom otcovo písmo.

Domov čpěl prázdnotou, rozsvítil, otevřel okno, vytáhl z aktovky večeři, ve vesnici se zběhlo mnoho novinek, družstvo se rozpadlo, dobytek si zase lidi rozebrali, každý svou krávu, a zase začali kopat meze, obilí přitom rozdupali jako vzteklí kňouři.

„Do lidí vstoupilo takové (...)

(......)