Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Ležela vedle Jožky. Široká světnice, vedlo k ní osmnáct vrzavých schodů; dotýkala se dlaní jeho boku a snažila se zapudit úzkost, která se jí zmocňovala vždycky, když zůstala s ním.

Tehdy, když bylo po všem, když vstala a kolem ní byla jenom prázdná noc uprostřed louky a těsně vedle ní strmělo chladné obrovité auto, ta úzkost ji posedla prvně, oblékla se rychle a utíkala pryč, byla ještě tma, utíkala dlouho po silnici, až se úplně vysílila, pak se dvě hodiny belhala přes pastviny až za humna, vklouzla tiše do chalupy, kde její matka bezvládně očekávala smrt.

Celý týden skoro nevyšla ven, seděla u mámy a polohlasně jí předčítala z ušmudlaného kalendáře a pak vyprávěla o Čechách a myslela přitom na Pavla, hlavou jí táhly vzpomínky, jak jí přinesl šátek; a první noc tam u vody a dny, kdy s ní tančil, a noci, kdy se milovali, Bože, co jsem to provedla; a přitom mluvila o domku, o souboru, o sousedkách, které si každý měsíc kupovaly nové šaty, ačkoliv jim děti chodily v hadrech, a Jurcová ležela nehybně na lůžku se zmrtvělýma rukama na podušce a ve vyhaslé tváři se jí pohybovaly ptačí oči, které slzely.

Nemohla téměř mluvit, jenom vyrážela jednotlivá slova, jimiž žádala své potřeby anebo proklínala celý svůj život, svého muže, svou dceru, svoji nehybnost a svou vlastní smrt, kterou slyšela přicházet.

Musila ji krmit, umývat a převlékat, naslouchat jejím brumlavým kletbám; zmocňovala se jí stále větší únava.

A když se pak jednoho odpoledne pro ni zastavil Jožka, nasedla s ním do auta a byla ráda, že na ten jeden večer se dostane z domu – z ticha a ze samoty – seděla s ním v hospodě a pila vodku a šla do kina a pak spolu spali v jeho široké světnici bez nábytku, a když se druhého dne vzbudila, cítila hlavně únavu a odpor k tomu, že se má zase vracet. Čekala na něj celý týden, a když se objevil, byla ráda a jela s ním, už ani předtím nechodili do kina, ani nepili vodku, pomohl jí k místu průvodčí a zůstávali teď stále častěji spolu ve městě. Povečeřeli někdy dohromady a řekli si pár všedních slov. Mluvil míň nežli Pavel, jenom když se opil, byl veselý a chvástal se. Ale nyní většinou zůstával střízlivý. Byl v lásce surovější a prudší nežli Pavel, potom ji odstrkoval od sebe a stejně prudce, jako předtím miloval, upadal do nezrušitelného spánku. A tu k ní přicházely výčitky a úzkost z toho, co bude, co se stane, až se všechno dozvědí lidé a Pavel.

Umiňovala si, že odejde od Jožky a vrátí se hned k Pavlovi, byla tu však nemocná matka a také si nedovedla představit, že by docela opustila Jožku. Pohroužila se tedy v podivnou strnulou nehybnost – i dopisy přestala psát. Občas, když k ní dolehly výčitky, snažila se namluvit si, že přece nedělá nic zvlášť strašného. Spousta lidí se rozcházela, a žili spolu lidé, kteří si byli docela cizí. A co měla dělat ona, když tu zůstala tak sama?

Nečetla nikdy knihy ani noviny, ale ráda se bavila o lidech – jak žijí, nestarala se o to, zda hrozí válka a jak strašlivá by byla, věděla však od (...)

(......)