Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIII.

Gregory St. Vincent stal se brzy důležitým činitelem ve společenském životě dawsonském. Jakožto zástupce Tiskového družstva mohl bez mála všude rozesílati přesvědčující a pochvalné úvěrní listy. Tak málo se honosil, že nikdo – ani muži – nebyl zastiňován jeho oblíbeností. Obnovil známost se svými bývalými přáteli. V době svého odjezdu na neblahou výpravu úžinou Beringovou setkal se v St. Michelu s Jakobem Welsem r. 1888. Policejní ředitel setník Alexander, mluvil s ním kdysi na večírku dávaném vyslanectvím pekingským a otec Barnum, správce dawsonské nemocnice, chvíli s ním hovořil ve Fortu yukonském před devíti lety.

Město obyčejně vůči cizincům nedůvěřivé, přijalo tohoto s otevřenou náručí, zvláště pak ženy vítaly povděčně jeho obzvláštní dar organizační. Frona trpěla, jak se vyjadřovali o ní její přátelé, nápadnou ibsenovskou krizí, i horovala pro to, aby volba kusu padla na „Noru“, která zvláště hodí se pro osvětlení svátků na sklonku roku. Nořina úloha byla jednohlasně přiřčena jí; Corliss, vyhlédnutý hned od počátku, aby jí byl v osobně Thorwaldově protějškem, zřekl se této výsady pro nového příchozího, aniž kdo slovem odporoval.

Byl snad znaven po svých vyjížďkách na sáňkách? Či snad nenucenost jeho náhradníka, když ovíjel paži Noře kolem boků a štípal ji důvěrně do ouška, nelíbila se Angličanu, jenž byl tak uctivý ve svém chování…? Nikdo toho nezvěděl, neboť nikdo si nedovolil vyptávati se ho na jeho nepřítomnost. Jakob Welse a plukovník Trethaway velmi si na něm zakládají i zvali jej k dlouhým poradám ve příčině jejich hornických podniků. Souhlasili s jeho názory teoretickými i dohadovali se o praktických jich důsledcích. Del Bishop rovněž mu byl všecek oddán. Dostal od svého zaměstnavatele nádherné hornické náčiní a neméně nádherné spřežení, takže mohl bez jakýchkoli obtíží kutati po krajině, hledaje po ní zlatá ložiska. Byl tělem duší horníkem a tato náruživost nedala mu na chvíli klidu.

Nezanedbával však pro to svých povinností vůči svému pánu. Corliss platí dobře, za to však mnoho také požadoval od svých zaměstnanců.

Frona notovala, když otec její pěl chvalozpěv o mladém muži, vídala nyní méně často svého přítele než v dřívější době; zaujímalť St. Vincent tak významné místo v jejím životě! Milovala jeho optimistického ducha a zidealizovala si jeho povahu. Z počátku ovšem projevovala jistou nedůvěru, slyšíc o jeho hrdinských kouscích, leč i jiní se pamatovali na onu obdivuhodnou výpravu a na rozruch způsobený návratem cestovatele r. 1891.

Rovněž úmyslná nepřítomnost Corlissova přispěla k tomuto přátelskému sblížení mezi dvěma mladými lidmi. Hosté Jakoba Welseho, kteří byli při onom výstupu v krčmě, nedívali se bez nelibosti na tuto nebezpečnou důvěrnost. Plukovník Trethaway si dovolil posuzovat nového oblíbence, ale bylo mu za to tak neomaleně vyčiněno obdivovateli hrdiny, že se rozhodl na příště míti jazyk za zuby.

Vance, pousmáv se jednou nedůvěřivě nad chvalořečnickým zápalem paní (...)

(......)