Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVI.

Nával vystěhovalců na „Kutiště French Hillovo“ se tak brzy nedostavil, neboť Del Bishop dovedl zachovati svůj objev v tajnosti. Toliko několik jejich přátel přišlo, aby bralo podíl na kořisti: Harney, Welse, Trethaway a… Lucile! Sám inženýr vytýčil hranice díla („claimu“), které tato zakoupila. Dle klondikského zvyku horníci, kteří objeví nějaký nový zlatý důl, zabraňují v něm cizincům nabývání dílců, dokud jej sami nevyberou.

„Vy jste nyní bohat, Bishope. Budu nucen vyhledati si jiného pomocníka,“ podotkl Vance.

„Zkuste to a já mu rozbiju hlavu.“

„Proč to? Vy již nepotřebujete pracovati.“

„Možná, leč to vás neopravňuje, abyste mne propustil bez mého svolení…“

Všechny zúčastněně strany musely se dostaviti k báňskému komisaři a označiti svá díla. Zpráva o tom rozšířila se brzy široko daleko jako požár vyprahlou stepí a zlatokopové hrnuli se chvatně po stezce, zabírajíce útokem místa, jejichž vlastnictví bylo jim dotvrzeno úřední pečetí. I St. Vincent objevil se jednou večer na konci tohoto zástupu se svým rancem na zádech.

Bishop okamžitě jej poznal a dal Corlissovi znamení rukou: „Nemluvte,“ doporučoval mu šeptem. „Neprozrazujte, že jste se mnou. Já si schovám obličej pod kuklu. Vy se stavte, že pijete z téhle louže, a vraťte se pak do tábora k našim dílům (claims). Hodlám tu zůstat s tím prasetem.“

Inženýr dobrovolně se podrobil horníkovu rozmaru. – Sešel ze stezky a nabíral z jedné jamky prázdnou starou plechovicí po zhuštěném mléce vodu… Jeho druh mezitím zdál se úplně zaujat šněrováním svých mokasínů. Žurnalista, jenž se sem blížil velmi chvatně, hledě dohoniti tlupu před sebou, náhle než přešel Del Bishopa, se zastavil.

„Řekněte mi, příteli,“ oslovil ho tak, jako nějaký jeho nadřízený, „vede tahleta cesta na French Hill?“

„Ba právě, já tam zrovna jdu nejkratší cestou.“ A šibal horník dal se sáhodlouhými kroky do chůze a Gregory St. Vincent spěchal za ním. Tento byl všecek nadšen, že nalezl průvodce a že předhoní své spoluchodce. Vance hleděl chvíli za nimi, směje se pod kuklou, a nato se vrátil do tábora.

Až pozdě v noci vrátil se Del Bishop k němu, nadobro vyčerpán, ale jásaje vítězoslavně.

„Neublížil jsem mu, pranic se nebojte, Corlissi… Dejte mi honem něco jísti; kousek sobího tuku, staré své mokasíny, kousky svíčky… co je vám libo!“

A hltaje ještě obsah konzervové krabice, natáhl se Del Bishop na lůžko a požadoval zase škvařenou slaninu s vařenými boby.

„Co se se mnou dělo po tu dobu?“ odvětil konečně na otázky svého pána. „Povím vám to, ale nechte mne třít si svaly nohou. Jsou strnulé jako tyčky. St. Vincent necítí své klouby, ručím vám za to! Můžete jed vzíti na to, že nepřišel právě včas, aby se uvázal ve vlastnictví nějakého díla (claimu). V jaké vzdálenosti leží kutiště French Hill, příteli? (Napodobil dokonale soběstačný a pánovitý přízvuk žurnalistův.) A za několik hodin nato vůčihledná změna – je to ještě daleko?“ plačtivým hlasem.

Vzpomínka na tuto procházku vyvolávala u (...)

(......)