Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XV.

Přísahy zamilovaných jsou, jak každý ví, nespolehlivé. Corliss přišel k Welseovým ještě téhož večera, neboť, zpytuje své svědomí, shledal svoji mstu dětinskou. Neuviděti již té dívky, jaká by to byla proň trýzeň! Mimo to jeho zklamání projevilo se v tak málo mužných slovech, že musil odčiniti tuto přenáhlenost.

Pozve zase Fronu k vyjížďce na saních; potká ji u známých i vyhledává sterý způsob, jak omluviti svoji beztaktnost.

„Dosti těch omluv, příteli,“ prohlásila vůči němu jednou. „Nevykládám vám to nijak ve zlé. Jest pravděpodobno, že já na vašem místě bych si počínala nedůstojně… Byla bych zápasila až do konce. Dáti si ujíti životní štěstí, svěsíc ruce v klín! Takové odříkání jest obdivuhodné pouze v smyšlenkách, ve skutečnosti však mnohem méně. Welseové byli vždy bojovníky a já bych zápasila, neochabujíc pro své nejsvětější blaho, i kdyby se mi nebe zřítilo na hlavu!“

Když se její host zvedl a odcházel, doprovodila jej až ke dveřím:

„Učinil jste mi dnes velikou radost, Vancei. Podal jste mi důkaz, že se nic nezměnilo mezi námi.“

Jaký to byl dětinný omyl! Po několika schůzkách tohoto druhu inženýr byl nucen zříci se těchto radostí, jež byly příliš zkaleny útrapami. Prahl hladem a žízní po přítomnosti své vyvolené, ale pohled na jeho soka uváděl jej v zoufalství. Raději si toho odřekl. Zbýval mu jediný lék, který činil toto odloučení snesitelným: vrhl se divoce a do úpadu do prací nadobro jej vyčerpávajících. Odpuzoval od sebe za dne násilím okouzlující obraz… leč on vracet se k němu za noci děsiti jeho sny.

Del Bishop chmuřil často brvy, slýchaje za tmy nesouvislá slova. Hravě uhodl příčinu zármutku svého pána i přičítal změnu jeho nálady na vrub St. Vincentovi, černé své to potvoře.

„Musím si to již jednou pořádně spravit s tím chlapíkem,“ mručel jednou večer, rozdělávaje oheň v tábořišti, kde oba přátelé přebývali již několik dní. „Ano, musím si to s ním spravit!“

„S ním? O kom to mluvíte?“ vyptával se Corliss, jenž strojil omeletu.

„S tím žurnalistou, u ďasa!“

„Co máte proti němu?“

„To je věcí názorů! Proč jste mi ho vyrval z rukou. Měli bychom ho již dnes z krku.“

„Protože jsem nevěděl, proč máte na něho spadeno.“

Nicméně ještě i tentokráte odmítl Del Bishop tvrdošíjně podati jakéhokoli vysvětlení.

Bádání vědecká, činěná na základě pouhých dohadů ve příčině pátrání po zlatých ložiskách, byla brzy korunována zdarem, jak říkal horník, jenž tvrdil, nehýbaje ani brvou, ku svému nedůvěřivému společníku:

„Zdá se mi, že kalifornská farma je již na dosah mé ruky. Vůně zralých pomerančů proniká mi až k chřípí. Mám zcela zvláštní nápad. Vy jste napolo oslepl nad svými knihami, Corlissi. Vy mi budete vděčen za své štěstí. Počkejte trochu a zakoupíte si ranč vedle mého.“

„Pranic mi na tom nezáleží. Jsem unaven z tohoto života… Dejte mi pokoj a dělejte si se svými objevy, co chcete. Zanechám vás při vašem kutání a zatím si odpočinu ve stanu. Rozumíte?“

„Je to prapodivný způsob prokazovati (...)

(......)