Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola II.

Frona vycházela z březového lesa. Prvé paprsky sluneční ozařovaly její spadlé vlasy. Oči zářily jí radostí, když pozorovala krajinu, staré stromy a popínavé liány. Chřípí rozechvívalo se jí vůní kypré a vlhké země.

Na mýtině otvíraly se neobvyklé velké oči aljašských fialek. Dívka vrhla se do trávy a vnořila obličej do jejich vonných korunek. Pletichářský a pokrytecký ten svět, který právě ostavila za sebou nemohl porušiti vrozené její prostoty. Zůstala tak zdravá, tak přirozená, jak nachové květy, které jí byly poduškou.

Ona sní… zří opět v duchu svoje v jednoduchosti prožité dětství, jež nehovělo šablonovitým společenským pravidlům a bylo ovládáno pouze jediným zákonem, tím, jímž se spravují tyto pusté krajiny: zákonem pohostinství. Otec její byl poslušen tohoto posvátného zákona i sdílel oddaně s pocestným, jenž k němu zavítal, potravu i přístřeší. Poctivý a věčný to zákon, přijatý jak osadníky těchto končin, tak domorodými indiány, psy, ba dokonce i vlky. Frona, zpola usnuvší, neslyší již, jak ozývá se v dáli volání dobrodruhů, kteří zápolí s obtížemi cesty, na jejímž konci kyne jim Štěstěna.

Za půl hodiny dívka se zvedne a ubírá se bezděčně po dobře známé cestě, vedoucí do táborů indiánů, někdejších svých přátel. Při šramotu jejích kroků otočí jakýsi jinoch, téměř nahý jako nějaký bronzový bůh, hlavu na svých osmahlých plecích. Ona ho pozdraví v nářečí kmene Dyea, leč on jí odpoví urážlivým výsměškem a klnutím^[2].

Na pokraji lesa prostírá se tábořiště, tolik lišící se od onoho, které druhdy navštěvovala, s jeho skupením asi dvaceti chýšek. Sestupovala nyní až k řece, jíž brázdily dlouhé čluny. Celé množství indiánů, nejrůznějších kmenů pohlíželo na ni, ana se ubírala mimo, chmuříce brvy; za ní pošklebovali se mladí hrdinové, mručíce mezi sebou věci, jaké těžko vyprávěti.

Tyto nestoudnosti ji nezarazily, leč cítila, kterak mizí její radost z návratu v rodná tato místa. Bylo již veta po patriarchálních zvycích zdejšího lidu, v nichž jej otec její povzbuzoval…? Zachvátila-li jej polocivilizace, jež je daleko horší stavu barbarství?

Před pootevřenými stany hrál jakýsi běloch zhýralé tváře s indiány karty. A z každého „týpí“ (stanu) a z každičkého „vigvamu“ (chýše) vřeštil chrčivý zvuk fonografu.

Jedna stará squaw, vyhřívající se na slunci, spatřivší Fronu, se zvedla; pojednou vydala ze sebe pronikavý skřek.

„Hee-hee! Tenas-Hee-hee!“ slabikovala tak rychle, jak jí jen dovolovaly vypadané její zuby.

(...)

(......)