Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXVIII.

Jakub, jenž se již zase zvedl, stál vedle barona, jehož pošramocená tvář a pohmožděná pěst svědčily o urputném boji proti četným soupeřům. Frona, propuštěna byvši na svobodu, dlela vedle nich.

„Pane předsedo,“ prohlašoval Bill Brown, „my odsuzujeme zastrašovací pokus Jakuba Welseho, jeho dcery a barona Coubertina, ale my chápeme jejich pohnutky a nemůžeme jim odříci své sympatie. Každý z nás by byl jednal na jejich místě právě tak. I navrhuji, aby se na to zapomnělo, aby se z toho nevyvozovalo důsledků.“

„Lituji, že jsem byl nucen tak jednati,“ zašeptal předseda své oběti do uší.

Jakob Welse se naň pousmál:

„Vy jste zachytil míč za skoku. Byla to vaše povinnost, předsedo.“

Uprostřed jedné skupiny horníků St. Vincent zápase, jako zběsilec kutálel se po zemi; bránil se zuby, nehty. Jeden statný Ir, Tim Dagan jménem, marně se snažil vytrhnouti svou ruku z jeho vzteklých úst.

Frona přistoupila k zápasícím a poklekla k šílenému ubožáku.

„Pusťte toho člověka, Gregory, poroučím vám to.“ Hleděl na ni zrakem, který neměl do sebe již nic lidského.

„To jsem já, Gregory – a pohladila mu vlídné čelo rukou – nerozumíte mi? To jsem já, Frona. Pusťte toho muže, ihned!“

Na tato důrazná slova, výraz jasného vědomí proměnil krásný obličej – dáseň se otevřela – a ruka Tim Daganova byla volna.

„Nyní mne poslouchejte, Gregory, jelikož musíte zemříti…“

„Ale já nechci,“ zavzdychal. „Vy jste mi slíbila, že mne zachráníte, a já jsem vám důvěřoval. Och, Frono, Frono!“ I jal se vzlykati se strhanou tváří, podpíraje se dívce o kolena.

„Poněvadž není vyhnutí, vy zemřete jako statečný muž, Gregory!“

„Promiňte, že obtěžuji, miss Welseová,“ přerušil ji Tim Dagan, „ale my ho musíme odvést. Odvlečte ho, vy, druzí, ven a udělejme tomu konec!“

Tělo St. Vincenta znovu se vzepřelo… Frona pohlédne prosebně na muže, kteří jej obstoupili. Oni váhají. „Povolte mi ještě jednu minutku, jedinou minutku!“ žádá jich.

„To nestojí za to,“ zvolal Dagan.

Ale dívka se skloní nad odsouzencem a hladí jej hebce po vlasech. Nikdo nezaslechl, co mu pošeptala do ucha. Bylo viděti, kterak se zvedl a kráčel jako stroj až ku břehu. Tam se zastavil a vyslal poslední „sbohem“ světu, který se chystal opustit. Před ním tekly špinavé vlny Yukonu.

Všichni kovkopové shromáždili se okolo jedné sosny, na jejíž jedné větvi připravoval jakýsi mladý hoch posuvnou kličku. Corliss, jsa překvapen tímto neočekávaným divadlem, vyšel ze člunu a přistoupil k Froně.

„Co to je?“

Ona se mu pokusí odpověděti… slzy udusí jí hlas. Třesoucí její ruka vede zvolna ubožáka k jakémusi lešení, postavenému pod stromem. Vance výmluvným posuňkem podepřel si ruku do kapsy u svého kabátce.

„Učiním, co budete chtíti, Frono. Vy víte, že se můžete na mne spolehnouti.“

Ona naň pohlédne… a trochu radosti zahřeje jí srdce. Ano, on učiní vše, za cokoli ho ona požádá, ale ona nechce. Bylo by nespravedlivo vyžádati od něho druhé oběti, když St. Vincent nedovedl využitkovati (...)

(......)