Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXVII.

Jakob Welse byl uctivě poslouchán, když oznamoval veřejně řízení příležitostného soudu za nezákonné.

„Jindy,“ tak prohlašoval, „měla podobná zasedání své oprávnění. Tehdy nebylo zákonů ani úřadů. Ale dnes zavedena byla vláda a nikdo nesmí porušovati jejích ustanovení. Takové počínání bylo by plným právem označeno za zločinné. Já jsem odhodlán zameziti toto popírání řádného soudnictví a dáti ztrestati jakýkoli pokus lynčování tak, jak si toho zasluhuje. Proč nevyčkati příchodu soudců, řádně jmenovaných úřady?“

Přeruší ho výkřiky a všechny ruce se zvednou, aby hlasovaly proti žádanému odročení.

„Vidíte to, Frono,“ šeptal St. Vincent, „není již naděje.“

„Nic se nebojte!“

A dívka, mluvíc k němu zcela tiše přímo do ucha, znázorňovala mu v hrubých tazích plán vypracovaný předešlého večera.

Vězeň poslouchal ji zaražen a bez nadšení. „Nač se o to pokoušeti?“ říkal.

„Nuže, vy se dáte raději pověsiti? Vy se přece nehodláte vzdáti zápasu na zachránění svého života?“

„Udělám, jak si budete přáti, Frono, ale nemám v to důvěry.“

Jakožto první svědkové byli zavoláni oba Švédové, kteří vypravovali příhodu s neckami mydlin a o výbuchu Borgova hněvu. Nízká a všední byla sama o sobě ta příhoda. Důležitosti nabývala jen ve světle událostí posledních. Přítomní horníci znali s dostatek skutečnou povahu života, takže tušili, co se tají za všední zápletkou. Takový byl aspoň jejich výklad té příhody, i pokyvovali důvtipně hlavami a šeptali si množství poznámek, obžalovanému nepříznivých.

Asi šest svědků následovalo rychle po sobě. Navštívili jeviště zločinu a prohlásili, že neodhalili nijaké stopy předpokládaných vražd.

K nemalému překvapení Froninu i sám Del Bishop přistoupil ke stolu. Dobře věděla o jeho nevraživosti k jejímu snoubenci… Přicházel-li podati důkaz jeho viny.

„Pane Bishope,“ tázal se advokát, „vy znáte vězně. Nevylíčil byste nám, prosím, jeho povahu a jeho zvyky?“

„O, prosím!“ A široká tvář horníkova rozzářila v úsměv. „Potvrzuji především, že je nesmírně hašteřivým…“

„Zastavte! Neuznávám takovéhoto výslechu!“ volal obžalovaný, chvěje se hněvem. „Vy nemáte práva, poslouchati křivého svědectví šílence, s kterým jsem se setkal jednou v životě.“

„Jednou v životě? Vy mne tedy neznáte, Gregory St. Vincente?“

„Ne, milý chlapíku!“ A obrátiv se k pozornému davu, Gregory dodal: „Viděl jsem náhodou tohoto horníka v Dawsonu a vyměnil jsem s ním pouze několik slov.“

„Já vám zakrátko osvěžím paměť,“ odvětil Del pošklebně. „Nechte mne dokončiti mé vypravování. Pánové, já jsem přišel po prvé do této země s tímto vězněm roku 1884. Ano, pane Gregory St. Vincente; já vidím ve vašich očích, že se počínáte rozpomínati na Joe Browna. – Onoho roku nosil jsem licousy. Byly tehdy v módě.“

„Je to pravda?“ táže se Frona šeptem.

„Myslím, že si vzpomínám, ale to je nemožné… člověk ten jest již dlouho mrtev…“

„Vaše vypravování sahá do roku 1884?“ tázal se předseda.

„Ano. Můj společník byl žurnalista, jenž byl (...)

(......)