Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXVI.

Jakmile shromáždění se rozešlo, Frona se obrátila ke svému snoubenci, jenž se jí chytil jako člověk, který tone.

„Vy mi věříte, že ano?“

„Vy jste rozčílen, mimo sebe, jinak byste tak se mnou nemluvil. Oh, nečiním vám pro to výtky; vaše postaveni jest rozrušující.“

„Jednám arci jako blázen, ale nemohu se ovládati. Mé nervy byly příliš napjaty. – Hrůzy, toho dramatu samy by postačily, abych se minul rozumem. Ale být k tomu považován za vraha a souzen horníky bez zákonitého oprávnění! Odpusťte mi, Frono, jsem-li ve stavu nervozity. Prosím vás, abyste měla víru v má slova…“

„Vypravujte mi všechno, co se stalo toho večera, Gregory!“

„Nuže, tedy! Ta ženština Bella lhala. Ona mluvila určitě ve smrtelném křečovitém záchvatu, když mne nařkla z tohoto zločinu po všem tom, co jsem udělal pro ni a pro Borga.“

„Začněte své vypravování od počátku.“

Posadil se pohodlněji na stoličku, svinul si cigaretu a pokračoval:

„Byla asi jedna hodina z půlnoci, když jsem byl probuzen tím, že někdo rozsvěcoval lampu. Myslil jsem, že je to Borg, a chystal jsem se znovu usnouti, když jsem pro nový hluk zase otevřel oči. Dva cizinci zdržovali se v chalupě. Byli v kuklách, jejich hlavy se skrývaly pod čepicemi s ušima. Poněvadž si Borg ode mne vypůjčil pistol, byl jsem bezbranný. Moje karabina odpočívala u dveří. V okamžiku, kdy jsem položil nohu na zem, abych se jí zmocnil, jeden z neznámých vystřelil na mne z revolveru. To byla prvá rána, které la Flitche neslyšel. Za boje, jenž se potom rozpoutal, dveře se samy otevřely…

Byl jsem tak blízko u svého útočníka a můj skok byl tak prudký, že se minul cílem. V témže okamžiku vstal Borg a druhý cizinec obrátil se proti němu a Belle. Ten právě spáchal vraždu. Vy jste slyšela svědky… Za nastalé vřavy byla chalupa zpustošena a nábytek zničen na kusy…

Ach, Frono, to bylo děsné! Borg bránil svůj život, Bella mu pomáhala, ačkoli byla sama smrtelně poraněna. Já prý jsem měl ruce plny krve? Konečně jsem zdolal svého soupeře; držel jsem jeho ruce sevřeny mezi mými koleny a byl bych ho již zardousil, když se tu druhý vrah vrhl mu na pomoc. – Co jsem mohl dělati? Dva na jednoho! Odhodili mne do kouta a prchli. Byl jsem tak pomaten, že jsem je pronásledoval po stezce, beze zbraně a sotva popadaje dechu. Při tom právě jsem se vrhl na la Flitcheho a Johna… Ostatek víte… Co mne ohromuje, to je nevysvětlitelné mi nařčení té ženy.“

St. Vincent se odmlčel a pohlédl na Fronu. Ona zachovávala mlčení, uvažujíc o vypravování, které právě slyšela.

„Váš případ je špatný,“ prohlásila posléze s určitostí. „Jak se nám to podaří, abychom je přesvědčili.“

„Ale já jsem nevinen, Frono, přísahám vám to! Možná, že jsem nežil jako světec… ale nikdy jsem neprolil krve.“

„Nemluvte ke mně jako k nějakému soudci, Gregory,“ odpověděla na to dívka vlídně. „Rozhodnutí jest v rukou soudu; ten dlužno přesvědčiti o vaší nevině. Tohle jest otázka, kterou se snažím řešiti. Dvě věci mluví pro vaše odsouzení: poslední (...)

(......)