Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXV.

Zvolna, jen zvolna procitala Frona z mdlob. Otevřela zase oči; ležela Corlissovi na nohou, jenž sám jsa bez citu, pohlížel netečně na nebe. Vypadal jako mrtvola. Nicméně dýchal pravidelně, čímž se dívka uklidnila…

Minuty míjely… Vance obrátil se s námahou ke své družce. Pousmál se na ni

„Milý příteli,“ pravila ona.

„Ano, milá přítelkyně.“

Podala mu ruku, jíž se on chopil dychtivě.

Řeka hučela v dálce… v nekonečné vzdálenosti… a hukot ten doléhal sem jako hluk zapomenutého světa. Sladká mdloba přemohla trosečníky. Život plodné země zpíval jim v sluch…

Konečně dívka se posadila… a přerušila ticho:

„Bála jsem se...“

„Ne, ne, vy ne! Nikdy!“

„Ano, bála jsem se, že se bojím,“ opravila se, hledíc si trochu upraviti svůj účes…

„Tommy je mrtev,“ zašeptal Corliss, jakoby ve snu.

„Ano, toť děsné, ale musilo to být. Dobře jste učinil. Muž ve člunu má dočista větší cenu nežli on. Kde je? Nemyslila jsem již na něj. Ach, tuhle je, několik kroků od nás.“

Mezi stromovím prokmitaly zdi veliké chýše, která se zdála liduprázdna.

„Starejte se o našeho nemocného, Vancei. Já se spíše takhle mohu ukázati mezi lidmi nežli vy, i dojdu pro pomoc.“

Dveře chaty jsou otevřeny a vnitřek její poskytuje velmi podivnou podívanou. Množství lidí sedí vážně na lavicích a u zdi je stůl, u něhož stojí jakýsi Američan s dlouhou bradou, s palicí v ruce. Před ním St. Vincent.

Frona oslněna paprsky slunečními, pozoruje strnule vytřeštěnou tvář svého snoubence.

Muž s palicí pozvedl pravou ruku. Prohlásí k jednomu ze svých posluchačů – patrně nějakému to Švédovi –, který stojí vedle něho:

„Vy přísaháte slavnostně před soudem, že budete vypovídati jenom pravdu?“

Svědek přikývne přisvědčivě hlavou.

„Okamžik, pánové!“ vpadne v to Frona, která si proklestila průchod těsnými řadami diváků.

St. Vincent ji uslyšel. Přiskočil k ní, otvíraje náručí: „Frono, ach, Frono!“ zvolal. „Já jsem nevinen!“

Ale ona jest si vědoma jenom jedné věci: tohoto shluku lidí s bledými lícemi a planoucími zraky, kteří budou souditi, ba možná odsoudí Gregoryho. Nevinen? Čím? – Zahledí se naň upřeně:

„Přítelkyně zatčeného,“ poručí velitelsky muž s palicí, „sedněte si!“

„Okamžik!“ Ona zavrávorá, podepře se o stůl… „Já nechápu…“

Zrak její padl na krvácející nohy, zamotané do špinavého prádla, i vzpomene si, že její suknice jest jediný cár, že její živůtek jest rozedrán, že vlasy jí vlají po obnažených ramenech a že její tváře jsou zacákány blátem…

„Posaďte se!“ opakoval muž s palicí. „My jsme právě tak jako vy v nevědomosti, ale pravda vyjde najevo. Za tím účelem právě jsme se tu shromáždili.“

„Pane předsedo,“ ujala se Frona slova, aniž by se dala másti svým nesprávným vystupováním, „já jsem tu ve shromáždění horníků, že ano? Mám zde tedy právo mluviti a jest nutno, abyste mne vyslechli.“

„Ale vy přerušujete rokování, miss?“

„Welseová!“ zvolalo více než deset hlasů.

„Miss Welseová,“ pokračoval předseda uctivě, „je pro mne trapné, že k (...)

(......)