Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXIV.

„Klenot“ byl vkusným a lehýnkým mistrovským výtvorem, téměř tak křehkým jako vaječná skořápka. I bylo mu zápoliti s řekou pokrytou kusy ledu, z nichž nejmenší byl by stačil, aby ji roztříštil na kusy.

Kolem veslujících otevírala se krajina překvapující krásy; černé a kalné vlny se řítily mezi krystalovými stěnami. Na druhé straně zvedaly se zelenavé lesy až k modrému nebi, pokropenému bělostnými kyprými obláčky. Nad nimi sířilo slunce své ohnivé náručí… Tu náhle v paměti Corlissově, věrně jako obraz, vynořila se jeho matka u čajového stolku. Její měkké koberce, její pokojské ve vážném černém stejnokroji, její kanárkové zpívající před okny… Co by tomu říkala, vidouc syna svého v podobné společnosti. Pochopila by vývoj jeho citů?

Vesla se zvedala a klesala pravidelným tempem, vyhýbajíce se zrádným krám, používajíce průchodu, jenž okamžitě se uzavíral za člunem. Každou vteřinu Tommy zamručel zděšením.

„Dobře, velmi dobře!“ volal Corliss, schvaluje každý obratný manévr.

„Jaké to šílenství!“ pravil na to Skot. „Nikdy se z toho nedostaneme! Nikdy!“

Frona se pousmála se vzdorným opovržením. Se svou čapkou, sedící na rozcuchaných a sluncem pozlacených vlasech, vydechovala ze sebe okouzlující půvab.

„Hle, my se zde znovu stali dobrými přáteli, i jsem tomu ráda,“ šeptala Vanceovi do ucha.

„Já nejsem tím vinen, jsme-li jenom těmi!“ odvětil.

„Klenot“ zápasil proti proudu v úhlu 45 stupňů; mezi ním a nebožákem, postiženým neštěstím, jemuž spěchal na pomoc, táhla se jedna míle srázného břehu.

„Pomalu!“ radil Corliss, když loďka, smekajíc se k jednomu proudu, uháněla podél jedné třpytivé stěny.

„Člověk by myslil, že sní,“ šeptala Frona. „Celý tento ledovec vprostřed samého května!“

„Že sní? Ne, já cítím, že pluji skutečností. Kdo by řekl, že já, Frona Welseová, vesluji nyní v této chvíli po Yukonu se dvěma muži, kteří čelí témuž nebezpečí! My jsme obklíčeni hroznými ledovými krami… Mé paže jsou ochablé a mé srdce bije zběsile… Je tomu rok, co jsem byla v Paříži…“ Dívka umlkla, povzdychla zhluboka a zahleděla se na břeh, kde stan Jakoba Welseho se prostíral jako bílý kapesník, položený na zeleném stinném loubí. „Spala jsem po tři léta? A existuje-li Paříž dosud?“

„A já jsem žil téže doby v Londýně, neprodělávaje dosud nového přerodu,“ odvětil na to Corliss. „V Londýně? Zapomněl jsem na to, že je na světě. Jak jen může tolik lidských tvorů žíti napěchováno na témže místě. Tuhle Tommy nyní myslí se zálibou na Torento, kde jest jeho rodný krb. To je přirozeno, neboť on není filozof.'“

„Mlčte!“ poroučel vztekle Skot. „Pod vašimi tlachy hrozí se nám sesouti tyhle kry na hlavy.“

Prorocká to slova! Jakýsi mrazivý pohyb zachvěl se vzduchem a duhové zdi se nachýlily… Dvojice v taktu zabíraly vodu… „Klenot“ letěl tak rychle, že strž spadla za ním, aniž se ho dotkla.

„Vždyť jsem vám to říkal, vy blbci!“

„Bylo by lépe vyprázdňovati člun nežli nám spílati,“ prohlásil Corliss svým rozkazujícím tonem, „leda že (...)

(......)