Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXIII.

„Vstaňte, spáči, vstaňte!“

Na to volání Del Bishopovo Frona vyskočí ze svých kožešin, dříve však než navleče na sebe sukni a obuje mokasíny, když tu její otec jest již ze stanu venku.

Řeka stoupala, neustále stoupala… Mezi jejími břehy viděti bylo kupiti se ledy; kry vylézaly jedny po druhých a smýkaly se pak dolů po svahu nábřeží. Ustavičný skřípot rušil ticho.

„Hleďte, voda stoupla aspoň o stopu za necelých deset minut!“ zvolal Del Bishop. „Ostrovy nebudou moci dlouho snésti takového tlaku. Co nevidět se propadnou do Yukonu.“

„Zavolejte Mac Phersona,“ poručil Jakob Welse. „Frona a St. Vincent už dlouho nás měli dohoniti…“

I baron vyšel ještě bos ze stanu. Zuby mu cvakaly zimou. „Za deset minut tři hodiny,“ podotkl. „To je doba k odchodu. Poslouchejte.“

Ledy počínaly se hýbati na všech stranách. Pomalu, tuze pomalu postupovaly dolů po řece… Žádný otřes nebo převrat, žádný při tom úder hromu! Pranic, leč mlčelivá bílá spousta, tak směstnaná, že nebylo tu postřehnouti kapky vody. Dalo se tušiti, že tu byla ta voda, ale nebylo ji viděti… stěží jen bylo ji slyšeti.

„Ah, kde je ta slibovaná nádhera? Toť klam,“ mručel baron, hroze zuřivě řece pěstí. Jakob Welse zatajil smích.

„Ano, ano! Smějte se tak dlouho, jak vám libo. Já vyzývám Yukon…“

A dobrodružný Francouz vyskočí na kru, která pluje vedle něho. Jeho hostitel chce mu v tom brániti. Příliš pozdě! Uměje dobře držeti rovnováhu a jsa křepký jako šašek, baron koluje na svém křehkém podstavci podél břehu. Když pak asi o padesát metrů níže stávalo se plavidlo to tuze nejisté, rozhodne se vyskočiti lehce na břeh a vrátí se se smíchem ku svým znepokojeným přátelům.

Ačkoli Jakob Welse káral jeho ztřeštěnou nerozvážnost, přivítal jej s nejvybranějšími poklonami.

„Hleďte,“ pravil, ukazuje kru, která převracela na své cestě každou překážku.

Tu se zřítila jakási jednolitá hmota z bláta a vody a postříkala přítomné od paty až k hlavě.

„Pro pět ran,“ zvolal baron, žasna a zpola se topě.

Frona vzala ho a svého otce za ruku. Tak všichni tři mlčky pozorovali děsné to divadlo. Každé ledové kry se zmocnil vír, roztočil ji a posléze ji roztříštil na kusy… Každý ledový balvan zadrhuje se o druhý a neustále vystupuje svému sousedu na záda… Spousty ty přiblíživše se břehu, rvou ze země tu a tam stromy a odvláčejí je s sebou.

Za přibývajícího dne prudkost povodně rostla i zdálo se, že se ostrovy, jak to byl předpověděl Del Bishop, co nevidět zhroutí až do základů.

„Toť nádherné!“ volala Frona. „Co tomu říkáte, barone? Jsou to smýšlené povídačky tato průtrž ledů? Nyní tomu věříte?!“

„Ano, mluvil jsem jako nevědomec. Neobdivujete-li tyto balvany, které se tyčí, jako by hnaly útokem proti hoře, a bijí se mezi stromy. Toť vskutku nádherné!“

„Místo zcela vhodné pro hráz,“' vysvětloval Jakub. „Podejte mi kukátko, Frono. Postačila by jedna taková kra na dobrém místě.“

„Ale řeka opadá,“ namítla dívka. „Zapomněl jsi, otče, že ten nebožák jest neustále na (...)

(......)