Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VII.

Netřeba ani podotýkati, že Vance Corliss toužil horoucně shledati se s tou, jíž prokázal pohostinství, jak toho vyžadoval zákon klondikský. Fotografický aparát nebyl součástí jeho zavazadel, ale zjev její se zářivým úsměvem a světelnou aureolou, jenž postál před vchodem stanu, utkvěl mu lépe v paměti než na fotografické desce. Čím déle na to myslil, tím více cítil se váben typem mladé dívky, jenž byl pro něho tak novým.

Nežil až dosud nijak asketicky, jakkoli jeho puritánská výchova působila blahodárně na jeho mravy. Líše se od svého, krajně konvencionálního okolí, počal se vyvíjeti pokrokově, i mohl se dokonce při příležitosti pochlubiti dosti rozsáhlým duševním obzorem. Tak například připouštěl tři druhy žen: počestné, zkažené, zpola dobré, zpola špatné, kdežto vznešení jeho rodičové připouštěli vůbec jen dvě třídy.

Do které zařaďoval Fronu? Vymykala se jakémukoli třídění. Marně by to byl popíral. Což by se byl odvážil použíti o ní zásadu, dle níž každé ženské stvoření, které se dotkne bláta, musí se jím pokaliti? Nikoli, Vance Corliss nebyl ani filištín, ani pokrytec; on věděl, že již sama její důstojnost jí nedovolí, aby se poskvrnila v bahně. Jelikož byl dítětem zjemnělé civilizace, prožil své mládí ve zdravém příbytku, kde vzduch byl čistý, kamž svítilo slunce a nepronikl déšť. Jeho životní síla stravována byla studiem a sporty. Tak vyvinul se jinoch, jehož žádná matka nebyla by považovala za nebezpečného, jinoch, jenž nemrhal ve výstřednostech ani své zdraví, ani peněz, jinoch vzdělaný, jenž měl v kapse svůj diplom jakožto báňský inženýr a nadto ještě vědecký doktorát.

Následkem jakéhosi zdravého egoismu Corlisse měl úplnou nadvládu nad svými činy. Neměl dosud času, aby vyhranil v témže slohu jako jeho předkové. Nejspíše veden jsa zděděnými náklonnostmi, přichýlil se radostně k zemi a přál si jen vpraviti se do nových poměrů svého hornického života.

Zavítal do Dawsonu za čtrnácte dní po Froně Welseové. Zakoupil si tu chýši, upravil si svůj život a doručil své představovací dopisy… Paní Shovillová, soudcova choť, pozvavši jej několikráte na večeři, navrhla mu jednou, že ho uvede k Jakobovi Welsemu.

Když vstoupil Corliss do toho domu, měl sto chutí protříti si očí. Bděl-li, či snil-li. Ústřední topení  na Klondiku. Hle, ocitl se již v salonu, jeho kožené mokasíny hrouží se do kyprých koberců; Turnerův „Západ slunce“ bije mu do očí. Všude samé bronzové sošky a malby… Holandský krb pohlcuje smrkové dříví, které hučí s veselým praskotem … Frona zpívá, sedíc před pianem. Při příchodě hostí povstane (...)

(......)