Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IX.

Vance Corliss vpravoval se snáze, než se dalo očekávati z jeho minulosti, do života Seveřanů. Zprvu vzbuzovalo v něm jakousi nelibost proklínání jeho podřízených i nedostatky jejich výchovy. Později přivykl této primitivní formě civilizace i poopravil svoje ponětí života. Veřejný život v Dawsonu, jako všude v moderních velkoměstech, jevil dvě zcela různé stránky. V kasárnách u Welseových se tančilo, konaly se čajové dýchánky, večírky, kdežto v městě samém vypadalo to zcela jinak.

Pro nedostatek klubových společností, shromažďovali se muži v krčmách. Toliko pastoři a misionáři odcizovali se těmto mužským zvykům. Tam se projednávaly obchody, připravovaly se podniky a rokováno o nejnovějších událostech dne. Vládla tu bodrá srdečná družnost. Králové eldorádští, psovodi^[7], staří zkušení horníci i „chechaquové“ obcovali tu upřímně vespolek… Corliss, uznávaje nutným přizpůsobiti se zvykům země, v níž se usadil, nalezl nakonec zalíbení v tomto novém způsobu žití. Leč toto přizpůsobení nebylo tak úplné, aby se nebylo třeba obávati, že se zase navrátí ke svým konvencionálním zásadám. Samostatnost Fronina ducha způsobila prvou potyčku; málem by byla vznikla mezi oběma přáteli roztržka.

Dívka podnikala ráda vyjížďky na sanici^[8]; ostrý vzduch vháněl jí krev do svěžích tváří. Nachýlivši trup vpřed, vyrovnávala trhavý pohyb psího spřežení. Jednoho listopadového dne – teploměr ukazoval 6,5 Fahrenheita^[9] – zapřáhne psy i pustí se na cestě podél Yukonu; přejede řeku po ledu, a uhání po protějším břehu. Psi supají udýchaní, ona však nezvolňuje běhu. Pojednou objeví se tu žena, sedící na hromadě sněhu se zrakem upřeným na domy Dawsonu. Krásná její tvář nese stopy slz, uplakaně její oči prozrazují bezměrnou zoufalou bolest.

„Oh,“ zvolala Frona, zastavivši psy a chvátajíc neznámé vstříc, „vy jste nemocná? Mohu-li vám pomoci?“

Cizinka zavrtí hlavou.

„Nezůstávejte takto nehybně za tohoto mrazu. Mrznou vám již tváře.“ Dívka sesbírá hrst sněhu a tře silně namrzlé části těla, jež ponenáhlu nabudou obvyklé své barvy.

„Děkuji vám,“ praví žena, vstávajíc namáhavě. „Jak vidíte, jsem teple oděna.“ I zavinula se těsněji do kožešinového pláště a do „parky“. „Právě jsem si sedla.“

Frona zahleděla se na ni. Cizinka byla velmi krásná, oděná v nádherný kožich a obuta v mokasíny, lemované perlami. Pocit nejistoty, bezděčného odporu zachvátil dívku. I chtěla se vzdálili, nevědouc hrubě proč.

„Není mi nic,“ pokračovala cizinka. „Zachtělo se mi pozorovati tuto věčnou běl sněhovou, ponurou a jednotvárnou.“

„Ano chápu vás, leč nepociťuji smutku, jejž vyvolávají ve vás tyto sněhové pláně. Já jsem ovšem rozena v tomto kraji…“

„Ach, naše životy nepodobají se sobě; leč kraj tu za nic nestojí. Vy dojista znáte tyto verše Shakespearovy.“

Citovala úryvek, poté, odmlčevši se, náhle propukla v trpký a bezstarostný smích, jenž zamrazil její družku až do kosti. Frona zvedala otěže, hodlajíc pokračovati ve své jízdě, když tu k ní neznámá vztáhla (...)

(......)