Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola X.

Druhého dne nato byl Van Corliss probuzen indiánem Bashem, sluhou to Jakoba Welseho, jenž mu přinášel Froninu navštívenku. Prosila mladého Angličana, aby se k ní co možná nejdříve dostavil.

Jsa velmi zvědav a trochu i znepokojen, inženýr vyhověl tomuto příkazu. Mladá hostitelka přistoupila bez okolků a s upřímností, jež jí byla vlastní, pravila k němu:

„Jsem ráda, že vás vidím. Nebudu moci dosíci vnitřního uklidnění, pokud se mi nedostane vašeho odpuštění…“

„Dobrá, dobrá; nepřehánějme. Já chápu vaše hrdinné, obdivuhodné a ideální stanovisko… Připouštím, že názory společenské zasluhují zavržení, ale bylo by neprozřetelno veřejně se jim stavěti na odpor. Nemáte proč se rdít za své ušlechtilé počínání, věřte mi.“

„Vy mne hledíte uchlácholiti touto zdvořilostí, ale tak vy ve skutečnosti nesmýšlíte. Jest faktem, že jsem se rozlítila jako lítice a že jste se na mne rozhněval, a to plným právem.“

„Ne, ne!“ odporoval mladý muž.

„Ano, ano! A mne to mrzí! Co bych já mohla uvésti pro svoji obranu, jest jenom útrpnost, jíž jsem cítila vůči oné tak opuštěné a smutné nešťastnici. Byla bych se rozplakala… a vy víte, jak jste se zachoval! A tu se můj soucit a moje rozhorlení obrátilo proti vám… Neovládala jsem se již…“

„Já také ne!“

„Mýlíte se! Nezdál jste se mi pranic rozechvěn nebo podrážděn… Ale sedněte si přec. Vypadá to, jako byste chtěl utéci…“

„Před vámi? Nenaháníte tolik strachu!“

„A vy, vy nejste zbabělec. Byla bych vás málem udeřila svým bičem, ale vy jste zůstal klidný, jako jste nyní. Vy jste se ani nepokusil chrániti si obličej.“

„Pozoroval jsem, že psi, jímž se dostalo vašich důtek; vám prví lízali ruce!“

„Nuže?“ tázala se, davši se do smíchu. „Nuže, záleží na ruce, která bije.“

„Je tedy vše zapomenuto?“

„Dojista.“

„Jsem zase uklidněna. Vy jste jednal dle vašich zásad, já zase dle svých, které se mi zdály bližšími pravdě. Jakožto představitel pokrytecké společnosti stal jste se mi obětním kozlem, na nějž jsou vloženy, všechny hříchy spáchané opomenutím i dopuštěním. Nyní mi vypravujte o životě ubohého toho stvoření.“

„Toť spíše trapná látka k hovoru.“

„Přeji si býti zpravena. Ona jest krásná, přiznejte to, tuze krásná.“

„Jako peklo. A ukrutná a tvrdá jako ono.“

„A přec, když jsem ji potkala na stezce, tu plakala. Mé ženské tušení dovoluje mi ponahlédnouti na ni pod zorným úhlem, jenž jest vám neznám. Ach, jak je jí škoda. Jak je jí škoda! Je to žena tak vzdělaná. Citovala Shakespeara.“

„Opravdu! A minulý týden přivedla nebožáka Jacka Dorseye nadobro na mizinu. Nalezli jej druhého dne nato ve sněhu, s hlavou roztříštěnou kulí z revolveru.“

Místo odpovědi přistoupila Frona odhodlaně ke svíci, hořící na pianu a položila svůj ukazováček na plamen, Corliss uzřel, kterak jemná kůže rudla a se strhovala.

„Toť moje podobenství,“ podotkla dívka, svírajíc bolestí rty. „Oheň jest dobrá věc, ale zneužije-li se jí, dostaví se vzápětí trest.“

„Oheň jest podroben přirozenému zákonu, kdežto (...)

(......)