Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

MOŘE, SNÍH A VELKOMĚSTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Mapuhi a jeho dům

Třebaže na to podle svého nemotorného vzhledu nevypadala, byla s Aorai při mírném větru lehká práce a kapitán s ni přirazil dost těsně ke břehu, dřív než ji zakotvil právě na dosah příboje. Atol Hikueru ležel nízko při hladině, pouhé mezikruží písku a rozdrceného korálu, sto metrů široké, asi třicet kilometrů v průměru a jen metr až dva vyčnívající nad hladinu při nejvyšším přílivu. Na dně velké nezčeřené laguny byly spousty perlorodek a z paluby škuneru, přes útlý pás atolu, bylo vidět potápěče při práci. Ale do laguny nebyl vjezd, ani lehký obchodnický škuner se tam nedostal. Za příznivého větru se mohly dovnitř protáhnout mělkým průlivem s mnoha zákruty alespoň kutry, ale škunery zůstávaly venku, dál od břehu, a dovnitř vysílaly jen malé čluny. Z Aorai obratně spustili člun, do něhož naskákalo půl tuctu hnědých lodníků, oděných jen šarlatově červeným bederním šátkem. Chopili se vesel, zatímco se na záď ke kormidlu postavil mladý muž oblečený v tropickém bílém oděvu, podle něhož se pozná Evropan. Ale tohle nebyl Evropan. Zlatavý odstín polynéské kůže se neutajil ani v barvě jeho opálené světlejší pleti a vrhal zlaté pablesky a světélka i do zářivé modři jeho očí. Byl to Raoul, Alexandr Raoul, nejmladší syn Marie Raoulové, bohaté míšenky, která vlastnila a obhospodařovala půl tuctu obchodních škunerů podobných, jako byla Aorai. Napříč vírem u vjezdu do průlivu a bouřícím okrajem přílivu probojoval se člun na zrcadlově klidnou hladinu laguny. Mladý Raoul vyskočil na bílý písek k velkému domorodci a podal mu ruku. Ramena a hruď měl ostrovan velkolepé, ale pahýl pravé paže, z něhož čnělo několik centimetrů lety vybělené kosti, svědčil o setkání se žralokem, které ukončilo jeho potápěčskou dráhu a udělalo z něho patolízala, přiživujícího se drobnými pletichami.

„Už jsi o tom slyšel, Aleku?“ byla jeho první slova. „Mapuhi našel perlu. Takovou ještě na celém Hikueru nikdo nenašel, ani na celém Paumotu, ani na celém světě. Kup ji od něho. Ještě ji má u sebe. A nezapomeň, že jsem byl první, kdo ti o ní řekl. Je to pitomec, a dostaneš ji levně. Nemáš trochu tabáku?“

Raoul zamířil vzhůru po pláži rovnou k chýši pod pandánovým stromem. Byl matčiným nákupčím a měl za úkol jezdit po celém Paumotu za jeho dary, koprou, perletí a perlami.

Byl to mladý nákupčí, teprve druhá jeho cesta to byla v této jeho hodnosti, a v skrytu ho velice trápila nezkušenost v odhadu perel. Když však mu Mapuhi nastavil perlu před oči, podařilo se mu potlačit překvapení a zachovat obchodně nedbalý výraz. Neboť ta perla ho vskutku vyvedla z rovnováhy. Byla velká jako holubí vejce, dokonale oblá, tak bělostná, že opalizovala a odrážela všechny barvy kolem sebe. Byla jako živá. Nikdy předtím nic takového nespatřil. Když mu ji Mapuhi upustil na dlaň, byl překvapen její váhou. Svědčila o tom, že je to dobrá perla. Dobře si ji prohlédl kapesní lupou. Byla bez poskvrny a bez trhlinky. Pro její čistotu se zdálo, že se mu na dlani téměř rozplývá ve (...)

(......)