Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

MOŘE, SNÍH A VELKOMĚSTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hrůzy Šalomounových ostrovů

Šalomounovým ostrovům nelze upřít, že je to zpropadený kout světa. Na druhé straně by se však dala najít horší místa. Ovšem nováčkovi, který v sobě nemá bytostné porozumění pro drsnější život a pro drsnější povahy, se mohou Šalomouny jevit vskutku strašlivými.

Je pravda, že je tam hojnost zimnice a úplavice, že ostrovy oplývají odpornými kožními chorobami, že sám vzduch je prosycen jedem, který se vpíjí do každého póru, do říznutí nebo odřeniny a zasévá do nich zhoubné vředy, a že z mnoha statných chlapů, i když tam uniknou smrti, se vracejí domů jen trosky. Je také pravda, že prapůvodní obyvatelé Šalomounových ostrovů jsou divousi, že si dovedou pochutnat na člověčině a že si libují v pořádání sbírek lidských hlav. To všechno je pravda, a přece je spousta bělochů, kteří strávili na Šalomounech dvacítku let a které přepadá stesk, když se odtamtud vrátili. Jen opatrný musí člověk být, aby na Šalomounech obstál delší čas – a musí mít trochu štěstí; ale musí to také být ten pravý člověk.

Bertie Arkwright rozhodně ten pravý nebyl. Byl příliš citlivý, příliš jemně naladěn a obdařen přílišnou představivostí. Svět prostě byl nad jeho síly. Příliš mnoho promítal sám sebe do svého okolí. Šalomounovy ostrovy byly proto tím posledním místem na světě, kam by byl měl jet. Nepřijel ostatně s myšlenkou usadit se tam na delší čas. Pětitýdenní zastávka mezi dvěma příjezdy parníku, tak se rozhodl, zcela uspokojí volání po divočině, jež cítil zahrávat na strunách své bytosti. To alespoň prohlásil dámám na Makembu, i když poněkud odlišnými slovy; a ty v něm uctívaly hrdinu, neboť byly pouhými turistkami a neznaly nic než bezpečí paluby parolodi, jež se proplétala Šalomounským souostrovím.

Na lodi byl ještě jeden muž, ale toho si dámy nevšímaly. Byl vyschlý jako věchýtek, mahagonově temnou pleť měl povadlou. Na jméně uvedeném v listě cestujících nezáleží, ale jiné jeho přízvisko, kapitán Malu, sloužilo černochům jako zaklínadlo, jako pohrůžka capartům, před níž se třásli malí černí nezbedové od Nového Hannoveru až po Nové Hebridy. Jeho povoláním byli divoši a divočina a z praskotu sniderovek a z bičů dozorců vytloukl milióny, na ústřicích, na santalovém dřevě, na perleti, na želvovině, na kopře, na pastviskách, na obchodních stanicích i na plantážích. Malíček kapitána Malua, třebaže byl zlomený, měl v sobě víc síly než celý Bertie Arkwright. Turistky však neměly podle čeho soudit, jen podle vzhledu, a Bertie byl rozhodně člověk pohledný.

Bertie se dal do hovoru s kapitánem Maluem v kuřárně a svěřoval se mu s úmyslem okusit na Šalomounech, jak chutná syrový krevnatý život, jak říkal. Kapitán Malu přisvědčil, že to je vznešený a ctihodný záměr. Teprve po několika dnech se však počal o Bertieho zajímat, když mu ten mladistvý dobrodruh chtěl mermomocí předvést svou automatickou pistoli ráže 44. Bertie vysvětloval, jak automatický mechanismus funguje, a předváděl to i s tím, že do dutiny v pažbičce zasunul plný (...)

(......)