Jack London
překlad: Vladimír Svoboda

MOŘE, SNÍH A VELKOMĚSTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Na březích Sacramenta

Ať vítr nám dujedo Kalifornie,
ať loď už chvátá, je plno tam zlata,
tam na březích Sacramenta…

Byl to ještě kluk, třebaže si zpíval přeskakující fistulí písničku, kterou načínají po celém světě jen námořníci, když nastoupí k paprskům kotevního vratidla, aby zvedli kotvu na cestu do „Friska“. Byl to malý kluk, který sice na moři jakživ nebyl, ale pod jehož nohama v sedmdesátimetrové hloubce zato burácela řeka Sacramento. „Mladý“ Jerry mu říkali, to podle „starého“ Jerryho, jeho táty, jemuž vděčil nejen za tu písničku, ale také za planoucí zrzavou kštici, neposedné modré oči a bělostnou pleť s nezbytnými pihami.

A starý Jerry, ten námořníkem býval a plavíval se po mořích až do zralého věku, provázen celá ta léta neodbytnými slovy oné zvučné písně. Až si je pak jednou zazpíval doopravdy v jednom asijském přístavu, s dvaceti ostatními v kruhu kolem vratidla, slova rozhoupávající a rozněcující mysl. A v San Francisku pak se obrátil zády k lodi i k moři a vydal se k Sacramentu, aby na vlastní oči uzřel ty jeho břehy.

Uzřel i zlato, neboť dostal místo v dole Zlatý sen a velice se osvědčil při obsluze kabelů lanovky na zlatou rudu, napjatých ve výši sedmdesáti metrů nad hladinou řeky.

Dostal pak kabely na starost, udržoval je, řídil jejich chod a zamiloval si je a stal se ponenáhlu nepostradatelným příslušenstvím dolu Zlatý sen. Zamiloval si pak ještě půvabnou Margaretu Kellyovou, ale ta brzy opustila jeho i mladého Jerryho, sotva ještě batole, a odebrala se k poslednímu dlouhému spánku na malý hřbitůvek pod velké vážné borovice.

Na moře se už starý Jerry nevrátil. Zůstal u svých kabelů a věnoval jim a malému Jerrymu veškerou lásku, jíž byl schopen. A když přišly na Zlatý sen zlé dny, zůstal jedním z posledních zaměstnanců společnosti a stal se hlídačem bezmála opuštěného závodu.

Avšak toho jitra ho nebylo nikde vidět. Ukázal se jen mladý Jerry, který se usadil na schůdcích u chaty a prozpěvoval si námořnickou písničku. Docela sám si uvařil snídani a o samotě ji snědl; teď se vyšel rozhlédnout po světě. Na deset kroků před ním stál ocelový buben opásaný nekonečným kabelem. Až docela u bubnu visel vozík na rudu, úhledný a hbitý. Jak Jerry sledoval očima závratnou křivku kabelů, spatřoval na protějším břehu druhý buben a druhý vozík.

Zařízení využívalo k pohonu tíže naloženého vozíku, který vlastní váhou sjížděl k níže položenému bubnu na protějším břehu a současně přetahoval nazpět vozík prázdný. Plný vozík vyprázdnili, prázdný naložili rudou a všechno se opakovalo – opakovalo se desettisíckrát od chvíle, kdy se starý Jerry stal známým jako lanovkář.

Bylo slyšet, jak se blíží nějaké kroky, a Jerryho písnička umlkla. Vysoký chlap v modré košili a s puškou pověšenou na rameni vyšel ze stínu borovic. Byl to Hall, hlídač dolu Zlatý drak, jehož lanovka křížila Sacramento o míli výš proti proudu.

„Buď zdráv, mladej,“ zdravil Jerryho. „Copak tu děláš tak samotinkej?“

„Ále, hlídám,“ Jerry se pokusil (...)

(......)