Jack London
překlad: Ivan Schulz

POVÍDKY RYBÁŘSKÉ HLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Řecký král

Velký Alek nebyl nikdy chycen rybářskou hlídkou. Jeho chloubou bylo, že nikdo nemohl ho dostat živého a k jeho historii náleželo, že z těch četných mužů, kteří se pokusili dostat ho mrtvého, nikomu se to nepodařilo. K jeho historii náleželo také, že nejméně dva strážníci, kteří pokusili se dostat ho mrtvého, sami zemřeli. A konečně – nikdo neporušoval rybářských zákonů více systematicky a s větší rozvahou, než Velký Alek.

Nazývali ho Velkým Alekem pro jeho obrovskou postavu. Měl výšku šest stop a tři palce a tomu přiměřeně měl široká ramena a statné plece. Měl nádherné svaly, tvrdé jako ocel, a mezi rybáři kolovalo nesčíslně historek o jeho úžasné síle. Byl tak odvážného a panovačného ducha, jako byl silný tělem, a z té příčiny byl široko daleko znám také ještě pod jiným jménem, totiž jako Řecký král. Rybářské obyvatelstvo skládalo se ve značné míře z Řeků, a ti hleděli na něho a poslouchali ho jako svého náčelníka. A jako jejich náčelník bojoval za ně jejich boje, hleděl, aby se jim dostávalo náležité ochrany, bránil je před zákonem, když upadli do jeho spárů, a měl je k tomu, aby stáli druh při druhu a při něm ve strastných dobách.

Za starých dob se ho rybářská hlídka pokusila zajmout za mnohých neblahých příležitostí; nakonec se toho vzdala, takže když se proslechlo, že přijde do Benicie, toužebně jsem si přál ho spatřit. Nemusel jsem však po něm pátrat. Podle jeho smělých obyčejů první, co učinil po svém příchodu, bylo, že vypátral nás. Charley Le Grant i já byli jsme v té době pod strážníkem zvaným Carmintel a všichni tři jsme byli na Sobu, chystajíce se na nějakou výpravu, když Velký Alek vystoupil na palubu. Bylo zřejmé, že ho Carmintel zná, neboť si při setkání stiskli ruce. Velký Alek nevěnoval však pozornosti ani Charleymu, ani mně.

„Přišel jsem sem na několik měsíců chytat jesetery,“ řekl Carmintelovi.

Jeho zraky zaplály vyzývavě, když takto mluvil, a pozorovali jsme, že strážník sklopil před ním oči.

„Dobře, dobře, Aleku,“ řekl Carmintel tiše, „nebudu vás znepokojovat. Pojďte dolů do kajuty a promluvíme si o tom,“ dodal pak.

Když odešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře, Charley kývl na mne významně. Byl jsem však pouhým výrostkem, lidé a jejich způsoby byli mi ještě novými a nerozuměl jsem tomu. Charley také nic nevysvětlil, ač jsem cítil, že v celé věci není něco v pořádku.

Zanechali jsme je jejich poradě a na Charleyův návrh jsme nastoupili do našeho člunku a pustili se k starému Nábřeží parníků, kde ležela archa Velkého Aleka. Archou nazývá se obytný člun malých, avšak pohodlných rozměrů, který je rybářům na Dolní zátoce tak potřebný jako sítě a jiné lodice. Oba jsme byli dychtiví vidět archu Velkého Aleka, neboť historie vypravovala, že byla jevištěm více než jedné pravidelné bitky a že je provrtána kulkami.

Našli jsme otvory po kulkách (ucpané dřevěnými zátkami a přetřené barvou), nebylo jich však tolik, jak jsem očekával. Charley pozoroval mé zklamání a smál se, pak mi na útěchu podal (...)

(......)