Jack London
překlad: Ivan Schulz

POVÍDKY RYBÁŘSKÉ HLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Charleyův lov

Snad nejsměšnější příběh na rybářské hlídce a současné náš nejnebezpečnější byl, když jsme na jedno zatažení ulovili celou dvacítku rozvzteklených rybářů. Charley to nazýval „kouskem“, slyšel Neila Partingtona užívat tohoto výrazu, myslím však, že neporozuměl dobře tomu slovu, jako by znamenalo „tah“, chycení, polapení.^[1] Rybáři však, ať již to byl kousek nebo tah, nazývali to jistě svým Waterloo, neboť byla to největší rána, jež jim kdy byla zasazena rybářskou hlídkou, když se s ní utkali v otevřeném a nestoudném odporu proti zákonu.

Po dobu, jež se nazývá „volnou sezonou“, mohou rybáři nachytat tolik lososů, pokud jen jim jejich štěstí dovoluje a pokud jejich čluny k tomu stačí. Je tu však přece jedno důležité omezení. Od sobotního západu do pondělního východu slunce není dovoleno vrhnout sítě. Je to moudré opatření úřadu k ochraně ryb, neboť je třeba poskytnout vytírajícím se lososům příležitost vystoupit do řeky a naklást tam jikry. A tento zákon, mimo ojedinělý pouze případ, byl poslušně zachováván řeckými rybáři, chytajícími lososy pro trh i pro továrny na konservy.

Jednoho nedělního jitra Charley dostal telefonický vzkaz od nějakého svého přítele v Collinsville, že celý zástup rybářů je na vodě se svými sítěmi. Charley a já skočili jsme ihned do svého lososího člunu a vydali se okamžité na jeviště této nepravosti. S lehkým příznivým větrem v zádech propluli jsme Carquinezskou úžinou, zkřížili jsme suisunskou zátoku, minuli Majákový ostrov a přistihli jsme celé loďstvo při práci.

Dříve však je třeba, abych popsal způsob, jakým pracovali. Užívali tak zvané plovoucí sítě s jednoduchým kosočtverečným předivem, jehož otvory měří nejméně sedm a půl palce mezi jednotlivými uzly. Dlouhé pět až sedm, osm set stop jsou tyto sítě pouze několik stop široké. Nejsou pevně nasazeny, nýbrž plovou s proudem: horní okraj udržován je na hladině plováky, dolní pak je potopen pomocí olověných závaží.

Toto zařízení má za následek, že udržuje síť kolmo v proudu a skutečně brání všem rybám plout vzhůru po řece mimo ryby menší. Losos pluje při hladině, jak je jeho zvykem, uvázne hlavou v těchto otvorech sítě a nemůže dále pro větší objem svého těla, zpět pak nemůže vzhledem ke svým žaberním ploutvím, jimiž uvázne v předivu. Je třeba dvou rybářů, aby mohli vrhnout takovou síť – jeden vesluje na člunu, zatím co druhý stoje v zádi opatrně rozvinuje a spouští síť. Když je to vykonáno a síť natažena přímo přes proud, muži připevní svůj člun k jednomu konci sítě a plují zároveň s ní.

Když jsme připluli k loďstvu rybářů přestupujících právě takto zákon, byl každý člun na dvě až tři sta sáhů od svého souseda a čluny i sítě pokrývaly hladinu, pokud jsme jen mohli dohlédnout.

„Lituji jen jedné věci, hochu,“ řekl Charley, „a to, že nemám tisíc rukou, abych je mohl všecky pochytat. Jak tomu však nyní je, budeme moci polapit pouze jeden člun, neboť zatím, než budeme hotovi s jedním, ostatní stáhnou své sítě a budou ty tam.“

(...)

(......)