Jack London
překlad: Ivan Schulz

POVÍDKY RYBÁŘSKÉ HLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Žlutý Šátek

„Nechci vám předpisovat, hochu,“ řekl Charley, „avšak jsem silně proti tomu, abyste podnikl ještě svou poslední výpravu. Prošel jste šťastně a bezpečně těžkými časy a mezi drsnými lidmi a byla by hanba, kdyby se vám přihodilo něco právě ke konci.“

„Ale jak se tomu mám vyhnout, abych nepodnikl poslední výpravu?“ tázal jsem se s mladickou tvrdošíjností. „Všechno musí přece mít svůj konec.“

Charley zkřížil nohy, opřel se dozadu a uvažoval chvíli o tomto problému. „Máte pravdu. Ale proč bychom nenazývali vaší poslední výpravou zajetí Demetria Conta? Vrátil jste se z ní zdráv a v pořádku, leč že jste se trochu omočil a… a…“ Hlas mu selhal a na okamžik nemohl dále. „A nikdy bych si neodpustil, kdyby se vám nyní něco přihodilo.“

Smál jsem se Charleyovu strachu, ale podvolil jsem se zároveň jeho laskavé žádosti a svolil jsem, abychom poslední výpravu považovali již za vykonanou. Byli jsme pospolu dva roky a nyní opouštěl jsem rybářskou hlídku, protože jsem se chtěl vrátit a dokončit vzdělání. Vydělal jsem si a ušetřil peníze, abych mohl pobýt tři léta na vysoké škole, a ačkoli počátek školního roku byl ještě několik měsíců vzdálený, zamýšlel jsem se přiučit ještě mnohému ke vstupním zkouškám.

Má zavazadla byla již pohodlně složena v lodní bedně a nezbývalo mi než si koupit lístek a jet vlakem do Oaklandu, když Neil Partington přišel do Benicie. V té době bylo Soba ihned třeba k nějaké práci daleko dole na Dolním zálivu a Neil řekl, že má v úmyslu plout přímo do Oaklandu. Tam byl jeho domov a já jsem měl bydlit během studií v jeho rodině, proto neviděl – jak řekl –, důvodu, proč bych si neměl naložit svou bednu na palubu a jet s ním.

Tak se tedy bedna dostala na palubu a uprostřed odpoledne napjali jsme Sobovu velkou plachtu a vyrazili. Počasí bylo ošklivé, podzimní. Mořská bríza, vanoucí vytrvale po celé léto, byla nyní ta tam, a na její místo nastoupily vrtkavé větry a chmurná obloha činící více než problematickou dobu příjezdu do určitého místa. Vypluli jsme, sotvaže začal odliv, a když jsme klouzali Carquinezskou úžinou, pohlédl jsem naposled na nějakou dobu na Benicii a zátoku u Turnerovy loděnice, kde jsme obléhali Lancashirskou Královnu a zajali Velkého Aleka, řeckého Krále. A v ústí Úžiny hleděl jsem s nemalým zájmem na místo, kde o několik dní dříve bych byl utonul, kdyby nebylo také dobré stránky v povaze Demetria Conta.

Mohutný val mlhy postupoval zálivem San Pablo, aby se s námi utkal, a za několik minut spěchal již Sob slepě v dusné temnotě. Charley, který kormidloval, měl, jak se zdálo, zvláštní pud pro práci tohoto druhu. Jak to dovedl, přiznával sám, že neví, měl však svůj způsob, jak počítat s větrem, proudy, vzdálenostmi, časem, směrem a rychlostí, způsob skutečně podivuhodný.

„Zdá se, jako by se mlha zdvíhala,“ řekl Neil Partington za několik hodin po tom, kdy jsme se octli v mlze. „Co říkáte, Charley, kde jsme?“

Charley pohlédl na své hodinky. „Šest hodin a ještě tři hodiny odlivu,“ (...)

(......)