Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XX
MLUVA MUŽE

Nejtrpělivější člověk na světě se musí stát netrpělivým, je-li zamilován – a Sheldon zamilován byl. Dvacetkrát denně si řekl, že je oslem, a namáhal se uspokojit tím, že zaváděl svoji mysl na jiné dráhy, ale více než dvacetkrát denně se jeho myšlenky vracely a zdržovaly se u Joany. Skýtala mu velmi hezkou záhadu a on byl v neustálé hádce se svým nitrem, jaká by byla asi nejhezčí cesta, kterou by se jí mohl přiblížit.

V lásce nebyl člověkem zasvěceným. Měl v tomto něžném umění jedinou zkušenost (ve které se spíše ucházela žena o něho než on o ni) a tato událost mu přinesla zisku velice málo. Teď byl ovšem poměr jiný a on se neustále ujišťoval, že je to poměr jedinečný a velice obtížný. Nejenže zde byla žena, která nechtěla manžela hledat, nýbrž byla to i žena, která nebyla ženou vůbec; byla to žena, kterou již pouhá myšlenka na manžela děsila, která se těšila z chlapeckých hraček a byla sentimentální nad věcmi, jako je například dobrodružství, jež byla zdravá a normální a ucelená a jež byla tak nezralá, že manžel v jejím zamilovaném způsobu života nebyl nic více než překážkou.

Ale jak se k ní chtěl přiblížit? Uhodl její fanatickou lásku k volnosti a hluboce zakořeněnou antipatii k jakémukoliv omezování. Žádný muž nemohl kolem jejího pasu ovinout paži a získat si ji. Odletěla by mu jako postrašený pták. Přiblížit se jí dotykem – o tom byl přesvědčen, že je to věc, které se nikdy nesmí dopustit. Jeho stisknutí ruky musí být vždy takové, jaké bylo, stiskem srdečného přátelství, a ničím více. Činem nesmí nikdy dát najevo, co k ní cítí. Zbývalo tedy slovo. Ale jaké slovo, jaká řeč? Dovolávat se její lásky? Vždyť ona ho nemiluje. Dovolávat se jejího rozumu? Vždyť to byl zjevně rozum chlapce. Veškerá jemnost a delikátnost dobře vychované ženy byla v ní soustředěna, ale pokud mohl rozeznávati, byly její duševní pochody bezpohlavní a byly chlapecké. A přece jen to muselo být slovo, neboť nějaký začátek musel nějak a někde být, její mysl musela si navyknout na tuto ideu a její představa musela být obrácena k manželství.

A tak jezdil po plantáži se staženým a svraštělým obočím, namáhal se touto otázkou a odhodlával se k prvnímu pokusu. Tucetkrát si promýšlel nějaký zamotaný způsob, který by vedl k prvnímu prolomení ledu, ale pokaždé nějaký článek jeho řetězu se přetrhl a hovor se odchýlil k předmětům neočekávaným a nedůležitým. Ale pak, jednoho jitra, se dostavila příležitost zcela nenadále.

„Mým nejmilejším přáním je, aby mělo Berande úspěchy,“ řekla právě Joana na konec rozhovoru, který se týkal zlevnění dopravy kopry na trh. 

„Neměla byste nic proti tomu, kdybych vám řekl nejdražší přání svého srdce já?“ odpověděl rychle. „Toužím po tom. Sním o tom. Je to mým nejdražším přáním.“

Odmlčel se a díval se na ni s vroucím výrazem, ale bylo mu jasno, že Joana si myslí, že nechce mluvit o ničem jiném než o nějaké vzájemné důvěrnosti, která se týkala věcí všeobecných.

„Nuže, pokračujte,“ pravila trochu (...)

(......)