Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIX
ZTRACENÁ HRAČKA

„Nuže,“ pravila Joana s povzdechem, „ukázala jsem vám několik amerických metod, s nimiž lze mít úspěch a se kterými někam dojdete. Ale vy zde zase začínáte se starým břídilstvím.“

Pět dní přešlo a Joana se Sheldonem stála na verandě a dívala se na Marthu, která plula asi provazec od břehu hnaná větrem. Za těchto pět dní se Joana nikdy nedotkla touhy svého srdce, ačkoliv Sheldon četl její myšlenky týkající se této záležitosti jako v knize a viděl, že směřuje k této otázce již několikráte v naději, že jí navrhne sám, aby se ujala velení lodi Marthy. Chtěla, aby jí to řekl sám, a bránila se tomu, prohlásit to sama. Věc týkající se kapitána byla naléhavá. Ale Joana byla na Marthu citlivá a žádný z navržených lidí ji neuspokojoval.

„Olesona?“ tázala se. „Na Flibberty je zcela dobrý, když tam má mne a moje lidi, aby ji zachránili před nebezpečím, když jí hrozí rozpadnout se na kusy jeho pomalostí. Ale aby byl kapitánem na lodi Martha? Nemožno!“

„Munster? Ano, to je jediný schopný muž, kterého znám na Šalamounových ostrovech a kterého bych na ní ráda viděla jako velitele. Ale přece je zde zase jedna věc. Ztratil loď Umbawu – přičemž se sto čtyřicet lidí utopilo. Byl prvním důstojníkem na lodním můstku. Neuposlechl schválně instrukcí. Není divu, že ho vyhnali.

„Kristian Young nemá dosud zkušenosti s velikými loďmi. A pak, nemůžeme si dovolit platit mu tolik, kolik má na Minervě. Sparrowhawk je dobrý člověk – na přijímání rozkazů. Nemá iniciativu. Je schopným námořníkem, ale nedovede velet. Pravím vám, že jsem byla po celou tu dobu, kdy na Poonga-Poonga velel lodi Flibberty, velmi nervózní, když jsem musela zůstat na lodi Martha.“

A tak to šlo. Žádné navrhované jméno ji neuspokojovalo, a ještě k tomu byl Sheldon vždycky překvapen přesností jejího úsudku. Několikráte ho skoro dohnala k tvrzení, že soudě z toho, jak dovedla líčit námořníky ze Šalamounových ostrovů, je sama jedinou vhodnou osobou, která by měla velet lodi Martha. Ale pokaždé se přemohl a na druhé straně jí její pýcha zamezovala, aby se toho sama dotkla blíže.

„Dobří námořníci, kteří umějí zacházet s velrybářským člunem, nemusí nutně rozumět dvojstěžníkům,“ odpověděla k jednomu z jeho důvodů. „A pak, kapitán lodi, jakou je Martha, musí mít trochu širší rozhled, aby viděl vše zvětšené – musí mít schopnost a podnikavost.“

„Avšak s vašimi Tahiťany na palubě –“ počal Sheldon s novým důvodem.

„Na palubě nebudou Tahiťané,“ odpověděla rychle. „Moji lidé zůstanou u mne. Nevím, kdy bych jich mohla potřebovat. Když popluji, budou se mnou, když zůstanu na břehu, budou tam také oni. Naleznu jim zde na plantážích dosti vhodné práce. Viděl jste je, jak dovedou mýtit prales a že každý z nich má cenu půl tuctu vašich lidožroutů!“

A tak stála Joana vedle Sheldona na verandě a vzdychla si, když pozorovala Marthu, vyjíždějící na moře se starým Kinrossem na palubě, přišlým ze Savo, jako velitelem.

„Kinross je jako stará zkamenělina,“ pravila (...)

(......)