Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVIII
JAK SE VYJEVUJÍ ROMÁNY

Přešlo několik klidných týdnů. Po takové neobyčejné řadě lodních návštěv upadlo Berande zase do své staré opuštěnosti. Sheldon pokračoval ve své denní práci, mýtil prales, zasazoval kokosové palmy, sušil kopru, stavěl mosty a jezdil přitom po plantáži na koních, které Joana koupila. Nové zprávy od ní neměl žádné. Rekrutující lodi na Malaitě se vyhýbaly pobřeží Poonga-Poonga velice přísně a najímající loď ze Samoa, Ciansman, jež na Berande při západu slunce spustila kotvy, aby si její velitel zahrál kulečník a trochu pohovořil, oznámila Sheldonovi, že mezi domorodci na Sio se rozšířily pověsti o nějakých bojích na Poonga-Poonga. Ale poněvadž takové zprávy musely jít přes celý veliký ostrov, nemohlo se jim příliš věřit.

Parník ze Sydney, Kammambo, přerušil klid na Berande na hodinu, když přivezl poštu, zásoby a semena a stromy, které Joana objednala. Minerva plující do Cape Marsh přivezla z Nogi obě krávy. A loď Apostle vracející se rychle do Tulagi, aby nabyla spojení s parníkem ze Sydney, poslala na břeh člun s oranžovníky a citronovníky z Ulavy. A těchto několik týdnů bylo doprovázeno periodou krásného počasí. Na konci jich byly dny, kdy nad nehybným mořem vládl jemný klid, a zase dny, kdy bludné závany vzduchu plynuly po několik hodin tím či oním směrem. Jedině za noci byly pevninové větry pravidelné. A právě v noci vklouzly někdy do přístavu lodice a kuttry^[35], které s největší chtivostí chtěly něco vyzískat z těchto lehounkých větrů, aby na hodinu mohly spustit kotvu.

A pak se dostavil dlouho očekávaný vítr severozápadní. Zuřil po osm dnů, uléhal přitom někdy na krátkou dobu do klidu, ale pak se otočil asi o dva stupně větrné růže a řádil prudkostí obnovenou. Sheldon bedlivě dozíral na veškerá stavení, zatímco rozvodněná Balesuna útočila tak divoce na vysoký břeh, o němž mu Joana dala výstrahu, že povolal veškeré dělníky k zápasu s řekou.

Bylo to pak za dobrého počasí, jež potom následovalo, když jednoho rána ponechal černochy u práce a s brokovnicí si vyjel na svém jablečáku^[36] na holuby.

O dvě hodiny později ho dohonil bez dechu jeden ze sluhů a všecek poškrábaný přinášel zprávu, že Martha, Flibberty-Gibbet a Emilie plují ke břehu a směřují k přístavišti.

Poněvadž se vracel do nádvoří zezadu, nemohl Sheldon vidět nic, až když objel nároží bungalovu. Pak viděl vše najednou – nejdříve vrhl pohled na moře, kde veliká Martha plula vedle kuttru a lodice, jež ji zachránily. A pak vrhl druhý pohled před schůdky, vedoucí na verandu, kde v pozoru stál veliký zástup nedávno najatých lidožroutů. Z okolnosti, že každý z nich byl oděn v novou sněhobílou lava-lavu, poznal Sheldon, že to byli najatí dělníci. O několik kroků nad schůdky se jeden z nich právě vracel ze zástupu, zatímco jiný, zavolaný jménem, přicházel vzhůru. Volal ho Joanin hlas, a když Sheldon spatřil tuto scénu, zarazil koně a pozoroval. Seděla nad schůdky za stolem mezi kapitánem Munsterem a jeho bílým kormidelníkem (...)

(......)