Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXVI
SVÍTÁNÍ

Deset dnů Tudorova uzdravování, které pak následovaly, byly pro Berande dobou klidnou. Práce na plantážích pokračovala jako hodinový stroj. S potlačením předčasné vzpoury Gogoomyho a jeho soudruhů se zdálo, že zmizela také veškerá neposlušnost ostatní. Dvacet dalších dělníků ze starých dob, jimž došla doba práce, bylo odvezeno Marthou a lidé nově najatí, s nimiž se pěkně zacházelo, se ukázali být výborné hodnoty. Když Sheldon jednou jezdil po plantážích na koni, radoval se přitom z pohodlí a vhodnosti koně a divil se, proč sám již na to dříve nepomyslel, aby si nějakého zaopatřil, uvažoval zároveň o různém zlepšení, jehož příčinou byla Joana – myslel na výborné dělníky z Poonga-Poonga, na různé ovoce a zeleninu, na loď Marthu, urvanou moři za babku a vydělávající dosti peněz přes pomalou a bezpečnou metodu starého Kinrossa, který s ní jezdil, a na Berande, které bylo zase jednou finančně zabezpečeno a jež se blížilo denně k době, kdy bude moci být vyplácena dividenda, a které rostlo každý den, jak černí dělníci mýtili les, sekali rákosiny a zasazovali více kokosových palem.

Tímto a tisícerým jiným způsobem poznal Sheldon, jak mnoho dluhuje Joaně za hmotné úspěchy, jak mnoho dluhuje této štíhlé dívce s rovným čelem, jíž romantičnost vyzařovala ze šedých očí a jejíž Coltův revolver s dlouhou hlavní, zavěšený jí po boku, volal po dobrodružství, této dívce, která přistála na břeh zároveň s řezavou vichřicí v průvodu svých statných Tahiťanů a jež vstoupila do jeho bungalovu, aby zavěsila svýma chlapeckýma rukama svůj pás na revolver a klobouk Baden Powell na hřebík u kulečníku.

Zapomněl na veškeré dřívější rozhořčení a vzpomínal jenom na její roztomilost a půvaby a radoval se nejvíce z těch jejích způsobů, které se mu dříve nejméně líbily – z jejího chlapectví a touhy po dobrodružství, z její rozkoše, když mohla plavat a odvážit se mezi žraloky, z její touhy, aby mohla jít najímat černochy, a její lásky k moři a lodím, z jejích ostrých velitelských slov, když řídila velrybářský člun a když s doutnákem v jedné a dynamitovou patronou v druhé ruce odjížděla se svou malebnou posádkou k Balesuně, aby tam střílela ryby. Děsil se z její nejnevinnější pohrdavosti nad obyčejnými zvyky, z její mladistvé radosti, mohla-li se hádat, z její třepetavé lásky k volnosti jako u divokého ptáka a šílené vášně pro neodvislost. Vše to teď miloval a již si nepřál zkrotit ji a zdržovat ji, ačkoliv bylo otázkou, jak ji získat, když by ji nezkrotil anebo nezadržel.

Byly doby, kdy na ni a na svou lásku k ní závratně myslel, kdy zastavoval koně a se zavřenýma očima si maloval její postavu, jak ji viděl prvého dne na velrybářském člunu, vrážející šíleně ke břehu a kráčející pohněvaně přes jeho verandu, aby poznamenala, že je to krásná pohostinnost, když nechává cizince buď se utopit, anebo plavat přes svůj dvorek. A když pak otevřel oči a popohnal svého koně, uvažoval alespoň po desetitisíckráte, jak by bylo asi možno, aby ji podržel, (...)

(......)