Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXV
LOVCI LEBEK

Ranní práce byla již stanovena večer předtím, Tudor měl zůstat ve svém útulku v banánovníku, aby nabyl síly, zatímco výprava bude pokračovat. Jen pro vzdálenou naději, že by snad mohli zachránit ještě nějakého osamělého člena Tudorovy výpravy, který přežil krveprolití, rozhodla se Joana pevně, že bude pokračovat s nimi. A ani Sheldon, ani Tudor jí nemohli přemluvit, aby zůstala klidně u banánovníku, zatímco Sheldon chtěl jíti dále a hledat. U Tudora měli zůstat na stráži Adamu-Adam a Arahu. Posledně jmenovaný Tahiťan byl vybrán proto, že měl poraněnou nohu, což si způsobil šlápnutím na jeden z trnů ukrytých Křováky. Bylo zřejmo, že tito divoši používali ne příliš prudký a volně působící jed, neboť poraněný muž z Poonga-Poonga byl dosud živ, a ačkoliv měl rameno ohromně oteklé, přece jen již zánět ustupoval. Také on zůstal u Tudora.

Binu Charley je vedl, ale měl přitom zástupce. Pomocí otráveného oštěpu hnal před sebou zajatého Křováka.

Stezka vedla dosud prohnilou a vlhkou džunglí a oni věděli, že nemohou přijít do žádných vesnic, dokud nedospějí na půdu poněkud vyšší. Brouzdali se tak dále, oddychovali a potili se v zatuchlém, odporně páchnoucím vzduchu. Byli jako ponořeni do moře bujného a rozmařilého rostlinstva. Všude kolem nich zatarasovaly jim stromy s obrovskými kořeny cestu, zatímco sukovité a vinoucí se rostliny popínavé, tlusté jako lidská paže, snášely se z vysoké větve na jinou větev stejně vysokou anebo visely ve spletitých spoustách jako ohromné množství netvorných hadů. Rostliny s bujnými stonky a s listy mnohem většími než lidské tělo, vypocovaly celým svým povrchem vlhkost. Tu a tam banánové stromy jako skalnaté ostrovy odpuzovaly proudící vzpouru vegetace mezi svými hustými kmeny a tvořily portály a chodby, kde nebylo vůbec denní světlo a kde zůstávala jen trvalá temnota půlnoční. Stromovité kapradiny a mechy a myriády jiných cizopasných rostlinných útvarů rvaly se se živě zbarvenými houbami o místo k životu a zdálo se, že i samo ovzduší poskytuje místo vinoucím se, vzdušným, krásným, popínavým rostlinám, lehounkým a delikátním jako prach z drahokamů a chvějícím se mikroskopickými květy. Bledě zlaté a rumělkově rudé orchideje leskly se a blýskaly svými nezdravými květy ve zlatém tryskajícím slunečním světle, které pronikalo spletitým stropem. Byl to tajemný, neblahý les, kostnice ticha, kde se nic nepohybovalo kromě podivných malých ptáků. A jejich podivnost prohlubovala ještě více tajemství, neboť poletovali, aniž vydávali křídly zvuky, a nevyráželi ani zpěv, ani štěbot a byli pestře zbarveni tóny jako nemocnými, podobající se docela orchidejím – a byli poletujícími květy nemoci a rozkladu.

Byl chycen, když byl překvapen patnáct stop ve vzduchu nad pěšinou, sedící ve vidlici široce rozvětveného stromu. Všichni ho viděli, když se spustil dolů jako stín, nahý, jak se narodil, a jak seskočil na kolena a jako duch se vrhl skokem vpřed po stezce. Bylo vskutku nesnadno uvědomit si, že to (...)

(......)