Karel Hynek Mácha

CIKÁNI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIV. 

„W kraj cię uwiozę daleki,
Gdzie nas w miłości nie zganią!
Ty będziesz źoną, ty panią,
Ja tobie wiernym na wieki.“

Augustyn Bielawski.

Sam jeden posród tylu, wichrzę się po swiecie,
Może nawet powieki obca dłoń mi stuli.
O bracia! czem kraj własny jeśli nie czujecie,
Opuście go na chwilę a będziecie czuli.

Stefan Garczyński.

Tak pněl cikán až do večera na vyvýšeném čekanu; kolem něho stráže a množství diváků, pod ním rozestřený ubrus, na tom dvě kapky krve a něco drobných peněz. List, který soudcům byl podal na osvědčení viny své a který pak mladšímu cikánu byl odevzdán, zněl takto: „Až chladná země skryje v lůno své nešťastníka, dadouc mu pokoje, který nadarmo hledal na svrchu jejím: vysvětlí tento list příhody mé a ospravedlní pomstu mou, jestliže dosáhnu cíle dávno žádaného. Já nejsem rodilý cikán; jsem Vlach z Mestre rodem a Venecia byla pro mne domovem. – Byl jsem gondolierem. As dvacítiletý zamiloval jsem dívku venetskou a spokojený jsem se houpával v časích těch ve loďce své pod Ponte Rialto. Tam bylo stanoviště moje a dívka má bývala u mne. Jednoho dne –– bylo to v neděli ráno – přišla ke mně milenka má. „Giacomo!“ pravila mně hlasem milostným, „Giacomo! já mám v Mestre navštíviti tetku svou a doručiti jí od rodičů svých některé dary; za to obdržím od ní něco vína a ořechů. Ty mě tam musíš dovézti; před polednem se opět vrátíme.“ Já jsem byl k tomu tím spíše volný, an právě několik městských jinochů do Mestre převezeno býti žádalo. Společník můj postavil se vpředu loďky, já vzad. – Po chvíli jsme byli v lagunách, a po krátkém čase ztápěla se za námi Venecia v obkličující ji vodě. Připlouli jsme do Mestre, a v přístavu loděk bylo žitíplné hemžení, neb nějaký cizinec byl přijel do města. V kupách po náměstí stojíce, rozmlouvali tamnější obyvatelé o rozličných věcech; uzřevše však vůz, obklíčili příchozí, jakož tam jest obyčej. Hlučně se hádali gondolieři, kdoby měl cizince do Venecie vézti. Byl to mladý, štíhlý muž; ozdobný šat jeho jevil bohatého jinocha. On mluvil čistě vlašsky. I já jsem se vmísil mezi gondoliery, a promluviv naň, žádal jsem ho, aby se dal v mé loďce převézti. On se podíval na mne a připověděl, že se mnou poplyne do Venecie. Kvapně žádal jsem milenku, aby narychlo odbyla řízení své, nežli se složí věci cizince s vozu do loďky. Ona odběhla; brzo však se vrátila, leč nepřinesla žádného ovoce, pravíc, že nenalezla tetku doma. Co jí náleželo, že zanechala v jejím bytu, a teď že se vrátí s námi. Po chvíli jsme byli v loďce. Cizinec a oba jeho sloužící byli uvnitř okrytu, dívka má zůstala při mně venku v loďce. Já a společník můj, očekávajíce hojnou náhradu, veslovali jsme silně, a ‚ po čtvrt hodině, minuvše průpluj, byli jsme v lagunách. Cizinec vystoupil k nám. On se zatím byl převlekl. Žluté přiléhající spodky, vysoké boty, zelená kazajka šňůrami bohatě ozdobená byly oděv jeho. Krk měl obnažený, jen bílý límec, kolem hrdla přepiatý, přiléhal na jeho šíji. Na hlavě měl bílým peřím (...)

(......)