Karel Hynek Mácha

KŘIVOKLAD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

 Ký to člun tak rychle vluny dáví,
 proč tak krotne pod ním Veltava? – – –
 probůh! prázdnať– – – šatlava –
 

Kollár 

 

Opět bylo jitro v křivokladských lesích, a hlučně si počínali pacholci při studni na rozlehlém dvoře, stihlé topoly kolem studně v ranním se chvěly větru a zdaleka volala žežulka, kdy kat rychlým krokem vstoupil v pokoj královský. „Králi! chceš-li na svobodě býti?“ kvapně, však šeptem se tázal. Král pochybujícím ho měřil okem. „Zde čti!“ rce tento, podávaje mu lístek od Milady v přešlé noci skrze mříži na chodbu mu tajně nadhozený, v kterém oznamovala, že dva královi věrní zbrojnošové v příští noci na dvoře převezmou stráž; že provazy, po kterýchžto jim lze bude s hradeb se spustiti, jsou pohotově; a tak že, bude-li v tom vůle králova, jim možno jest žádané svobody dosáhnouti. List tento byl nejistou a třesoucí se rukou psaný; mnohá slza setřela jednotlivá slovíčka. Královi, po přečtení toho, co v slzách psáno bylo, radosti čili nadějí pomsty jasně se jiskřily zraky. „Tehdy opravdově budeme na svobodě? – Pak, odbojníče starý, chraň se mého soudu!“ –“Králi! mně schází meč!“ v hlubokém smutku pravil kat. – „Já se oň postarám,“ připovídal král. Den zašel a temná se přiblížila noc; měsíc v hlubokém ploužil se mraku, těžká mlha, k outěku příhodná, obvinula utichlý hrad. Hlásný s vysoké bašty opovídal půlnoc. Jeden ze zbrojnošů na pavlač vyšlým katu a králi přihodil provaz, po němž se tiše v ouzký spustili dvůr, kde je Milada očekávala, co zatím zbrojnoš druhý v ouzkém okénku lidomorny o železnou mříži upevnil jiný provaz. Jistě by se byli utíkající zhrozili, kdyby jim bylo lze v obličej Milady popatřiti. Bledá, hluboko vpadlá tvář byla ustydlá a polomrtvá, oko ustrnulé, a po strašném boji předsevzetí zoufanlivé se jevilo v pohledu jejím. Již stáli na přední baště zrovna pod lidomornou. „Králi, slyš! Něco v lidomorny hlubině teskně zastonalo!“ vece kat. – „Nech stonati“, odpovídá král, již se spouštěje, „svoboda jest před námi!“ – „Králi, mně schází meč!“ praví dále kat. – „Nech mně ho na starosti,“ promluví Milada; řeč její byla zdlouhavá, vážná i určitá, však jednozvučně, jak byla pronesena, měla cosi strašného do sebe. „Žádný, neznaje cenu jeho,“ mluvila dále, „nebude se oň starati, já ji znám; meč tento opět bude tvým, pohledávej ho u mne!“ Kat bez odpovědi se spustil s hradby, za ním oba zbrojnoši. Milada za utíkajícími se sklonila a lkala šepotem lehkým: „Dobrou noc, nešťastný! Já jsem chtěla býti andělem tvým, než příliš slabou nadpřirozená osudu tvého utiskla mne tíže; já nemohu více. Ty se vracíš v hrůzný pro tebe svět – snad brzo na stezku zoufalství. Já – půjdu spát.“ Volným, slabým krokem odcházela v hrad. V tom silně zavzní hlas trouby a hned nato pokřik: „Hoří!“ Král, kat a zbrojnoši rychle s druhé slezli bašty a hustou mlhou po hoře spěchali okolo chaloupek křivokladských v hustý les. Na druhém konci hradu Křivokladu, na levém křídle rozlehlého dvora u pivováru, právě nad malou zahrádkou (...)

(......)