Niccolò Machiavelli
překlad: Josef Hajný

VLADAŘ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá
O budování pevností, jejich užitečnosti i nevýhodnosti, a o jiných pomocných prostředcích k udržení panství

Panovníci si na dobytém území počínají po uchopení vlády různě, podle daných poměrů v té které zemi. Jedni tamní poddané odzbrojují, jiní živí spory soupeřících skupin, někteří hledí získat na svou stranu zprvu nepřátelské či nespolehlivé živly, druzí zas vidí podmínku bezpečnosti v pevnostech – buď je budují, anebo naopak boří. Ani jednomu z těchto přístupů nelze dát jednoznačně přednost bez důkladné znalosti místních poměrů, a proto chci všechny co nejpodrobněji rozebrat.

Žádný nový vládce nikdy, co paměť sahá, neodzbrojil šmahem všechny poddané. Našel-li je po vstupu do země neozbrojené, hleděl je naopak vyzbrojit. Tím si zavázal k věrnosti váhavé a posílil svazek se svými příznivci (neprozřetelné by ovšem bylo dát zbraně do rukou všem poddaným). Vyvolení budou tvé rozhodnutí považovat za čest a ostatních se tím nedotkneš. , protože uznají, že povinnosti vojáka jsou nebezpečnější a zodpovědnější, a zasluhují si tedy i větší odměnu. Když ale odzbrojíš všechny, smrtelně je urazíš očividnou nedůvěrou, nebo si to vyloží tak, že je máš za zbabělé či neschopné. Ať tak či onak – podnítíš proto sobě nenávist. Navíc panovník nemůže v žádném případě zůstat bez ozbrojené síly a musí pak hledat východisko v najímání žoldnéřů. Jaké jsou jeho klady a zápory, jsme si už pověděli: proti vskutku silnému nepříteli a místním podvratným živlům jsou jen chabou ochranou. Každý panovník musí mít na novém území své vlastní vojsko. Historie nás tomu učí na každém kroku.

Připojí-li je však ke své kmenové zemi, je situace jiná a musí odzbrojit všechny s výjimkou těch, co mu při dobývání pomáhali. Ale i tehdy opatrnost káže pozvolna je zbraní zbavit a opírat svou vládu jen a jen o vlastní původní vojsko.

Někteří naši předkové si pojišťovali moc v dobytých městech tím, že v něm živili spory, podle starého přísloví: “Když se dva hádají…”. V tehdejších klidnějších dobách mohl tento způsob splnit svůj účel, dnes však rozhodně ne. V okamžiku přepadu vskutku nebezpečným nepřítelem se taková vnitřně nahlodaná města rozpadnou, slabší strana vkládá do budoucí nepřátelské vlády naděje a silnější zas nestačí sama město ubránit. Tuto trpkou zkušenost udělali například Benátčané. Nějaký čas se jim tato praxe v dobytých městech osvědčovala, ale pak přišla porážka u Vaila, jedna ze soupeřových stran si dodala odvahu a benátskou moc svrhla. Co docela dobře slouží v míru, za války neobstojí. Těžké časy překoná jen stát silný, celistvý.

Pověst a prestiž panovníka bezpochyby roste s překonáním překážek a vyhranými válkami. Zejména ti, kteří na trůn nedosedli z titulu dědičného práva, se ochotně chápou každé příležitosti z ruky osudu a hledí se v těžkých situacích osvědčit. Mnozí mají dokonce za to, že je výhodné osudu “napomáhat”, (...)

(......)