Guy de Maupassant

MILÁČEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Minul divadlo Vaudeville a zastavil se před Americkou kavárnou. Váhal, jestli si má dát pivo, žízeň ho strašně trápila. Zadíval se na pouliční světelné hodiny. Bylo čtvrt na deset. Znal se: jakmile bude mít před sebou plnou sklenici piva, vypije ji naráz. A co bude potom dělat do jedenácti hodin?

Rozhodl se: Zajdu až k chrámu Madeleine a pak se pomaloučku vrátím.

Když se blížil k rohu náměstí Opery, minul silného mladíka. Měl dojem, že tu tvář už někde viděl.

Pustil se za ním, pořád vzpomínal a polohlasně si opakoval: "Odkud krucinál tohohle chlápka znám?"

Pátral ve vzpomínkách, ale pořád ho nic nenapadalo. Potom se mu najednou, jak už to paměť umí, vybavil týž muž štíhlejší a mladší, v husarské uniformě. Vykřikl nahlas: "Vždyť je to Forestier!" Zrychlil krok a poklepal tomu muži na rameno. Ten se otočil, prohlédl si ho a zeptal se: "Co si přejete, pane?"

Duroy se dal do smíchu: "Ty mě nepoznáváš?"

"Ne."

"Georges Duroy z šestého husarského."

Forestier mu podával obě ruce: "Kamaráde! Jak se máš?"

"Ujde to. A co ty?"

"Já nijak zvlášť. Představ si, že jsem trop na plíce. Šest měsíců v roce prokašlu. Mám to od průdušek, uhnal jsem si v Bougivalu zánět, rok nato, co jsem se vrátil do Paříže. Už to budou čtyři roky."

"Nepovídej. Ale vypadáš zdravě."

Forestier vzal starého kamaráda pod paží, rozpovídal se o své chorobě, vykládal o lékařských prohlídkách, o tom, co si myslí a co mu radí doktoři, a jak je těžké, aby se ve svém postavení jejich pokyny řídil. Doporučují mu, aby strávil /imu na jihu. Ale copak si to může dovolit? Je ženatý ‚i kromě toho má velmi dobré postavení jako novinář.

 

"Řídím politickou rubriku v La Vie Franqaise. Pro Salut zase píšu zprávy ze senátu a občas ještě dělám literární kroniku pro Planete. Vidíš, jakou jsem udělal kariéru."

Duroy si ho překvapeně prohlížel. Hodně se změnil, rozhodně vyzrál. Měl teď výraz, vystupování i oblek sebevědomého muže v dobrém společenském postavení a bříško člověka, který si potrpí na dobré jídlo. Kdysi to býval hubený, pružný a ztřeštěný hoch, pořád dobře naložený křikloun. Tři roky v Paříži z něj udělaly úplně jiného člověka, tlustého a důstojného, na skráních už měl dokonce pár šedivých vlasů, i když mu nebylo víc než sedmadvacet let.

Forestier se zeptal: "Kam máš namířeno?"

Duroy odpověděl: "Nikam, jen se tak toulám, než půjdu domů."

"A nechceš mě doprovodit do redakce La Vie Franqaisel Mám tam udělat nějaké korektury. Potom si zajdeme na pivo. Co tomu říkáš?"

"Jdu s tebou."

Zamířili k redakci zavěšení do sebe s onou důvěrností, která přetrvává mezi spolužáky a kamarády z vojny.

"A co vlastně děláš v Paříži?" zeptal se Forestier.

Duroy pokrčil rameny: "Jednoduše tu chcípám hlady. Když mě pustili z vojny, chtěl jsem do Paříže, abych... abych si tu vydělal peníze, nebo alespoň abych tu žil. A teď už sedím šest měsíců v kanceláři Severní dráhy za patnáct set franků ročně."

Forestier zamumlal: "Kruci, to není zrovna moc."

"To si piš. (...)

(......)