Karl May

DUCH PRÉRIE
(Duch Llana Estacada)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.
ŽELEZNÉ SRDCE

Zatím se blížili k zmíněnému návrší. Půda byla kamenitá a Jim a Tim se skláněli stále hlouběji, neboť stopu již nebylo možné zřetelně rozeznat. Náhle Jim zadržel mezka, ukázal rukou dopředu a pravil:

"Podívej, starý Time! Co je to za tvory, co se tam kupí k sobě?"

Tim si zaclonil rukou oči, ačkoli slunce již nesvítilo, ukryté za západním obzorem. Chvíli pozorně pozoroval označený bod a potom odvětil:

"Jsou to dva dobře známé druhy tvorů, totiž pět koní a jeden muž, a těch prvních pět má patrně mnohem větší cenu než jeden člověk."

"Ano, ano. Pět koní. K nim ovšem patří také pět jezdců, a poněvadž vidím pouze jednoho, zajímalo by mně, kde vězí ostatní čtyři?"

"Tuším, že nebudou příliš daleko. Pojedeme-li chvíli, možná je uvidíme. Teď jsme ještě dost vzdáleni, takže nejde jednotlivého muže jasně rozeznat."

"Zajisté, popojeďme tedy trochu blíž!" Popohnal zvíře a dodal:

"Je to nápadné, že je to právě pět koní. Co o tom soudíš?"

"Ovšem! Neklamou-li mne oči, je to oněch šest mužů, kteří pronásledují Indiány. Máme tedy pravděpodobně před sebou ony bělochy, z nichž byl jeden zastřelen. A teď se mi zdá, jako bych tu a tam viděl na zemi pohybovat se cosi lidského. Pozoruj ty pohyblivé tečky!"

To, co nazval tečkami, byli skutečně čtyři muži rozestavení v pravidelných vzdálenostech a tvoříce přímku, pohybovali se zvolna stejným směrem.

"To jsou ti ostatní čtyři patřící ke koním," mínil Jim. "Jsou na skalnaté půdě a hledají stopu Indiánů, která zmizela. Podle toho, že sem dospěli dávno před námi, soudím, že se tím zaměstnávají již delší dobu. To je neklamný důkaz, že nejsou příliš zběhlí ve čtení stop. Teď nás zahlédli. Vidíš, jak spěchají ke koním? Těšilo by mne, kdyby jim Indiáni unikli. Přičiním se o to co nejusilovněji."

"Jak se k nim zachováme?"

"Hm! Jsou to darebáci, to je jasné a jisté, ale je nutné, abychom se kvůli vlastnímu bezpečí měli poněkud na pozoru před jejich prsty. Nicméně zatím není radno, abychom se příliš horlivě zajímali o jejich záležitost. Bude lépe, nedáme-li vůbec najevo, co o nich soudíme. Pokud se proti nám nepostaví nepřátelsky, budeme se tvářit klidně, mírumilovně. Tak kupředu! Očekávají nás."

Také šest slídičů po diamantech uvidělo skupinu koní a proto se přidružili k bratrům. Patrně se cítili v jejich společnosti jistější, než o samotě.

Oněch pět cizinců stanulo u svých koní, pušky připravené ke střelbě. Když se přiblížili asi na šedesát kroků, jeden z nich vykřikl velitelsky na příchozí:

"Stůjte nebo vystřelíme!"

Jim a Tim jeli přesto dál, ostatních šest mužů se poslušně zastavilo.

"Stůjte, pravím!" opakoval muž. "Jen jediný krok dál a vypálíme!"

"Nesmysl!" smál se Jim. "Přece se neleknete dvou pokojných lidí? Koule si můžete nechat! I my máme v puškách něco podobného."

Oněch pět mužů nevystřelilo, buď skutečně neměli strach a chtěli jen dodat své hrozbě důraz, anebo jim klidné a jisté jednání bratrů imponovalo. Připustili, aby se (...)

(......)