Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola desátá
Na stopě úkladu

Jednou z lodí, obstarávajících spojení mezi San Franciskem a Oaklandem, se plavili dva cestující, kteří dali zároveň přeplavit své koně. Jejich zvířata vypadala na dobré běhouny znamenitého plemene, ale cestou byla znavena a vyhublá.

Také jezdci zřejmě už dlouho neužívali dobrodiní civilizace, zejména mýdla a břitvy. Jejich vousy byly rozježené, střechy klobouků jim visely do čela a oděvy z vydělané kůže vypadaly jako vyřezané z vyschlé kůry stromu.

"Konečně!" zvolal starší z nich. "Jeane, myslím, že je konec vší bídě."

Jean Letrier zavrtěl hlavou.

"Odpusťte, kapitáne, ale obávám se, že dokud nebudu mít pod nohama palubu lodi, která bude aspoň na padesát mil vzdálená od tohoto proklatého břehu, nebudu mít klid. Ať mne vezme ďas, není-li nám plukovník s celou svou tlupou v patách."

"Možné to je, ale pravděpodobné nikoli. Popletli jsme ho důkladně a jistě se domnívá, že jsme se pustili přes hory do britské Kolumbie. Tu ohromnou zajížďku jsme nepodnikli zbytečně!"

"Přál bych si, abyste se nemýlil, kapitáne," řekl Jean Letrier, jenž se patrně nemohl zbavit zlé předtuchy. "Ale nevěřím těm proklatým trapperům ani na tisíc kroků a myslím, že by bylo nejlépe, kdybychom byli hodně daleko za větrem."

"Především se musíme dát do pořádku, abychom vypadali jako slušní lidé."

"K tomu je třeba peněz."

"Něco si opatříme."

Ukázal na dřevěnou budovu s nízkou střechou, kde stál na tabuli nápis:

"Jonathan Livingstone, Obchod koňmi."

"Kapitáne, za naše vyhublé herky nám přece nikdo nic nedá."

"Uvidíme."

Zabočili k domu, z něhož právě vyšel drobný mužík, židovský koňař.

"Kampak, gentlemani?"

"K ctihodnému šéfovi Livingstoneovi."

"To jsem já."

"Kupujete koně?"

Pohlédl na ně úkosem.

"Ano - ale takovéhle ne."

"Very well! Sbohem, pane."

Mertens vsedl na koně a tvářil se jako by chtěl odjet.

"Pomalu! Kampak tak rychle?" volal za ním koňař. "Dovolíte snad, abych si vaše nádherné oře trochu prohlédl?"

"Když takové koně nekupujete, nemáme spolu co mluvit.

Myslíte, že máte před sebou greenhorny?"

"Slezte dolů a pohovoříme si. Přicházíte ze savany?"

"Ano."

"Mohu vám za vaše zvířata sotva co nabídnout, protože musím být připraven, že se z té jízdy sotva vzpamatují. Kolik chcete?"

"Kolik nabízíte?"

"Za oba?"

"Ano."

"Jestli dám za oba třicet dolarů, budu ten obchod do smrti proklínat."

"Nebudete," řekl Mertens a vložil nohu do třmenu.

"Ale počkejte! Co vás pořád kozel bere? Myslel jsem, že ty koně chcete prodat."

"Ano, ale ne vám."

"Tak dobrá! Dostanete čtyřicet."

"Nesmysl. Šedesát."

"Padesát."

"Šedesát!"

"Padesát pět a ani o cent víc! Nemůžu, Bůh je mi svědek!"

"Sire, šedesát a ani o centík méně."

"Šedesát? Ani mne nenapadne! Ale počkejte, dostanete je.

Vzal to šlak! Ty herky se mi nějak zalíbily."

Mertens se s úsměvem vrátil a slezl z koně.

"Vezměte je tedy, a sedla i postroje nádavkem."

(...)

(......)