Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola jedenáctá
Ukradená válečná loď

Salóny paní de Voulettre zářily ve světle četných lustrů, dokonce i chodník před jejím domem byl jimi skvěle osvětlen.

Vybraná společnost, která se tu scházela, považovala zábavu v salónech za prvořadou událost. Stoly jídelny byly pokryty vzácnými víny a lahůdkami ze všech koutů světa. Paní domu, která se před nedávnem vrátila ze své projížďky, sama obsluhovala. Nikdo netušil, že předtím tajně otevřela ve svém pokoji několik lahví starého vína, do nichž vysypala trochu bílého prášku, načež je zase pečlivě uzavřela a zapečetila.

Mezi hosty byli námořní důstojníci lodí, které kotvily v přístavu. Také kapitán obrněné lodi a samozřejmě poručík Jenner a někteří jeho poddůstojníci z Horriblu.

Na chodníku před vchodem postávali zvědavci, nahlížející do skvěle osvětlené domovní haly. Mezi nimi dva muži ve stejnokroji amerického námořnictva. Mlčeli, rozhlíželi se zdánlivě lhostejně po ostatních divácích, při tom však co chvíli pozorně vzhlédli k jednomu z osvětlených oken. Po dlouhé době zastřel kdosi okno záclonou a hned nato stín ruky uvnitř přejel několikráte po průsvitné záclonovině. Pak světlo zhaslo.

"Jdeme," rozhodl jeden z mužů.

Bylo to znamení, na které čekali.

Obešli dům a zabočili k zadnímu vchodu. Stála zde mužská postava s příručním kufrem. Ve tmě nebylo možno rozeznat podrobnosti. Přesto námořníkům neušlo, že muž má černý plnovous.

"Je tu vůz?" zeptal se jich velitelsky.

"Ano."

"Tak neztrácejme čas!"

Námořníci uchopili kufr a vykročili. Na nedalekém nároží stál povoz. Vsedli do něho spolu s vousáčem a tryskem vyrazili k přístavu. Tam vystoupili, povoz poslali zpátky, vzali kufr a šli pěšky k molu. Na jednom místě sestoupili po schůdcích k připoutanému člunu, z něhož se ozvalo:

"Stůj! Kdo tam?"

"Kapitán Kajman!"

"Cesta je volná!"

Několik tmavých postav na dalších člunech uctivě smeklo čapku.

"Čluny v pořádku?" zeptal se příchozí.

"Ano, kapitáne."

"Schází někdo?"

"Nikdo, kapitáne."

"Kupředu!"

Vsedli do člunů přivázaných u mola. Vesla byla opatrně založena a skupina se hnula co nejtišeji vpřed.

Přiblížila se oklikou od moře k Horriblu, na jehož přídi a zádi zářily svítilny. Panovala sice úplná tma, avšak octli se již tak blízko lodnímu trupu, že ten, kdo by stál na palubě, musil by je na světélkující vodě rozeznat. Muž, kterého nazývali kapitánem, povstal a se zatajeným dechem pohlížel k lodi. Nadešel okamžik, který měl rozhodnout o zdaru či nezdaru celého podniku.

Vtom se z paluby ozval přitlumený křik rajky. Bylo to smluvené znamení, které měl dát Dlouhý Tom, že je vše v pořádku.

Ze zádi lodi viselo několik lan.

"Tiše a rychle nahoru!" ozval se povel.

Za několik okamžiků stáli muži z člunů na palubě. Dlouhý Tom je očekával.

"Hlášení!" zavelel muž s plnovousem.

"Vše v pořádku, kapitáne! Naši drží stráž. Jejich lidi sedí dole a popíjejí."

"Do podpalubí! Ale šetřte životy."

Nic netušící a namnoze (...)

(......)