Karl May

OHNIVÁ PUŠKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvanáctá
Poplach v přístavu

Věren svému předsevzetí sháněl se Sam Ohnivá puška po lodi, která se chystala zdvihnout kotvy. Předpokládal, že oba uprchlíci ji použijí k dalšímu útěku. V přístavu však nebylo nic, co by dnes nebo zítra mělo vyplout. Poslední loď, která kromě rybářských bárek opustila přístav, odrazila na moře před patnácti hodinami. Sam měl tedy za prokázáno, že Mertens je dosud ve městě.

Vyptávaje se na lodi, zaslechl od rybářů, že tu kotví Horrible. Věděl, že to kdysi bývalo pirátské plavidlo kapitána Kajmana a usoudil, že přítomnost lodi téhož jména na Mertense zapůsobí. Postavil se tedy na molu tak, aby viděl každého, kdo se k této lodi přiblíží.

Zatím se setmělo. Bylo již deset hodin a Sam se posud procházel po nábřeží a nedal si ujít ani jediný člun, který přirazil k molu. Tak se aspoň sám domníval, avšak ve skutečnosti tomu bylo jinak. V tak rozlehlém přístavu, jenž je rozčleněn v mnohá přístaviště a za panující tmy nemohl v pravý čas postřehnout všechny čluny, které od břehu odrážely.

Sam se po marném čekání právě rozhodl odejít, když spatřil muže, který od moře přijížděl ve větším člunu. Když vystoupil na místo, zeptal se ho: "Jste zdejší?"

"Ano. Proč se ptáte?"

"Z které lodi přijíždíte pane?"

"Nebyl jsem na žádné lodi."

"Ne? Projížděl jste se pro zábavu sám?"

"Ani mne nenapadlo," odsekl muž, protahuje své údy ztuhlé seděním při veslech. "Jsem rybář."

"Asi jste někoho vezl k lodi, že?"

"Tak nějak to bylo."

"A povídáte, že jste nebyl na žádné lodi? Utopil jste svého cestujícího?"

Rybář se zasmál.

"Musel byste několik hodin počkat se svými otázkami, abych vám na ně odpověděl."

"Proč ne dřív?"

"Nesmím!"

"Proč nesmíte?"

"Slíbil jsem mlčet, rozumíte. A co slíbím, to splním.

Sbohem."

Tomu podivnému rybáři patrně působilo potěšení vyvolávat zvědavé otázky, na něž nechtěl odpovědět. Ale lovce z prérie se zmocnilo jakési tušení. Proto naléhal dále:

"Proč jste to sliboval?"

Muž, který již byl na odchodu, se obrátil.

"U čerta - člověče, vy se proklatě mnoho ptáte. Tedy proto, poněvadž si každý rád něco vydělá! A teď už mi dejte pokoj!"

"Počkejte a nespěchejte. Kvůli výdělku nesmíte povědět, s kým jste jel?!

"Ano, když to chcete vědět."

"A dostanete-li víc, než jste už dostal, povíte mi to?"

Rybář pohlédl na lovce krajně nedůvěřivě.

"Víc? Co tím myslíte - víc?"

"Kolik jste dostal?"

"Svou mzdu a ještě dolar."

"Nic víc?"

"Cože? Nic víc? Padají snad dolary z kapes vašeho rozbitého kabátu?"

"Dolary? To ne. Peníze nemám, ale dostanete zlato!"

"Proti zlatu nemám námitek!" zasmál se rybář. Připomněl si patrně zkušenost oněch dob, kdy mnohdy rozedraný a otrhaný zlatokop míval při sobě víc majetku než sto moderních šviháků.

"Podívejte se na tenhle oříšek," překvapil ho Sam.

Přistoupil s rybářem pod pobřežní svítilnu a ukázal mu kousek zlata, nugget, který vyndal z kapsy.

"U všech koček! Za tu pěknou hrudku bych (...)

(......)